VLČÍ KREV 2 [Dokončeno]

VÍTĚZSTVÍ

Kývla jsem, rozběhla jsem se a ulomila jsem mu druhou ruku. Ještě jednou jsem udělala kolečko a vrhla se po hlavě, letěla dva metry do výšky a spadla dva metry od něj, byl mrtvý. Konečně. V zubech jsem cítila svoji krev, zebra se mi srůstávala dohromady a po chvilce byli zase kompletní. Rozběhla jsem se na dalšího. Těle jsem s nim bojovala dlouho. A najednou jsem za sebou ucítila něčí pach.Byl to....

Byl to Sam. Pomáhá mi zabít upíra, ale já nepotřebuji pomoc hlavně ne od něj. Když jsme ho porazili dala jsme mu zprávu díky myšlence.
,,Děkuji, ale nepotrebuji pomoc!"
,,Ale jsi ráda, že jsem ti pomohl."
Najednou jsem ucítila velkou ránu na pravé straně. Upír mě odhodil na strom a já se přeměnila do lidské podoby. Dost to bolelo, ale Sam se na toho upíra vrhl a dostal jednu ránu do hlavy. A také se přeměnil, když jsem viděla jak ten upír jde po něm sebrala jsem nejbližší klacek a uhodila jsem upíra takovou silou, že mu odletěla hlava. Pomohla jsem Samovi se zvednout a on si mě přitáhnul blíž a políbil mě. V tu dobu jsem měla divný pocit v žaludku. Já přece chodím s Jacobem tak proč Sam? Odtrhla jsem se od něj přeměnila jsem se a utekla od něj pryč. Bojovala jsem na druhé straně bojiště. Těch upírů už nebylo tolik. Po nějaký době jsme ještě zabili pár upírů, posledního upíra jsme si nechali velitele. U kterého jsem měla čest já. Nejdřív jsem mu vytrhla nohy a pak ruce, poslední šla hlava. Když byli všichni mrtvý, najednou se ozvala velká rána. Upír vzal kudlu a zabodl ji Mal-achovi do boku. Mal-ach tak strašně zaječel že spadl na zem.
,,Mal-achu!" zaječela jsem.
Hned jsme se k němu všichni přihnali já s Kiarou jsme šli až úplně nejblíž. Sotva dýchal na tož aby žil. Podal mi ruku na mou ruku a chtěl něco říct, normální člověk by to neslyšel, jenomže já mám vlčí uši.
,,C..Carl....Carol."
,,Jsem u tebe tati. Neboj."
,,Ty.. Ty jsi vůdce smečky. Musíš vést smečku."
,,Já? Dyť Kiara je starší a já mladší a nevím jak se mám chovat,a co to obnáší?!"
,,Kiara se nemůže stát alfou, když není vlkodlak. Ona je jen vlk. Není člověk. Ty se musíš stát alfou a ty budeš má paní. Ty jsi totiž vnučka nejstaršího vlkodlaka a ty jsi z nás největší."
Tyhle slova mi zařízl do srdce a proto jsem se rozhodla, aby ho odvedli do tábora a pomohli mu. Jenomže bylo pozdě. Proto bude mít hrob na útesu, který pro mě hodně znamená. Všechny jsem přelítla pohledem jako upřímnou soustrast, ale můj pohled se zastavil u Sama. Nemohla jsem mu odpustit to, co udělal. Nenáviděla jsme ho. Ale takový je život.

Je tu další díl. Doufám, že se vám líbil.