VLČÍ KREV 2 [Dokončeno]

PRVNÍ POLIBEK

Neustále sedím na útesu a koukám se do dáli na moře, jak se vlní. Je to nádherný pohled, ale škoda, že to mamka nevidí. Možná jo, možná ne. Nikdo neví co se děje, když člověk zemře. Jestli má konečně klid nebo nemá nic? To ví jenom mamka, která už je mrtvá. Bylo to včera, kdy zemřela a pohřeb se uskuteční až za týden. Snad mě Mal-ach pustí. Ale nechápu to, proč on taky není smutný? Vždyť to byla jeho žena. Musím se ho na to zeptat.
Když už zašlo Slunce, rozběhla jsem se do tábora za Mal-achem. Aby mi to konečně vysvětlil.

,,Proč?"zeptala jsem se ho když jsem ho potkala.
,,Co?"zeptal se mě.
,,Proč jsi mě nevaroval, že mamka umře. A ani nejdeš na její pohřeb."
,,A proč bych tam měl jít?"
,,Protože to byla tvoje manželka, ani toho nelituješ, že jsi ztratil někoho, kdo tě miloval?"
,,Proč by mě to mělo mrzet? To byla ona, kdo mě vyhnal z domu, to ona si za to mohla-"
,,Ale ona tě taky milovala, " skočila jsem mu do řeči. ,,Ona byla jediným člověkem, který se tě vážil. Když mi řekla, že existuješ a že jsi vlkodlak a že tě musela vyhodit z domu, protože se tě bála a nechtěla, aby si přeměnil i mě, když jsi měl Kiaru."
,,Kiara se s vlčím nadáním už narodila a cítil jsem to i u tebe, jenomže mamka nechtěla dopustit, aby všechny naše děti byli po mě a tak mě vyhodila, aby aspoň jedno dítě bylo po ní. Říkal jsem jí, že osudu se nevyhnete a jednou budete všichni vlci i mamka, ale ta pořád protestovala. Tak jsem tě nechal mamce a já si vzal Kiaru. Každý měl co chtěl já následníka na vlčí trůn a mamka hodnou holku."
,,Nechápu jak se do tebe mohla mamka zamilovat."a odešla jsem, nemohla jsem se na něj koukat. To co mi řekl, bylo od něj hnusné. Nevěřila jsem, že táta k mamce nic necítil. To je jako kdybych se přeměnila zbytečně. Možná jednou najdu důvod, proč jsem se přeměnila. Musím si s někým promluvit. S někým kdo mi rozumí, jako třeba Jacob. Ano, půjdu za Jacobem, ten mi určitě bude rozumět. Hned jsem se za nim šla. Hledala jsem ho po celé vesnici, ale nic. Hned potom jsem ho našla v lese, jak seká dříví.
,,Jacobe, Jacobe!? Mužů s tebou mluvit?
,,Oh... Carol, jo jasně pojď. O co jde?"
,,Jde o tátu, nevím jestli miloval mamku nebo ne, ale nechce na pohřeb a ještě je proti mě. Já, já nevím co mám dělat." a složila jsem se na zem. Jacob si lehnul vedle mě a řekl: ,,Carol, nikdy neztrať hlavu jenom kvůli jednomu klukovi nebo Tátovi."
,,Máš pravdu,"zavrčela jsem a stoupla si. ,,Jsem sama nikoho nemám!"a dala jsem si ruce na prsa.
Jacob si stoupl a uviděl moje slzy, jak tečou po tváři, dal mi ruce na tvář a pošeptal mi.
,,Carol, ale ty nejsi sama."a políbil mě.
Bylo to jemný a krásný. Stáli jsme tam asi věčnost, protože když jsme šli každý svou cestou uvědomila jsme si jak jsem pro Jacoba důležitá. A poprvé jsem se s Jacobem líbala, tenhle den je víc krásnější než jsem si myslela.