VLČÍ KREV 2 [Dokončeno]

ČERVENÝ MĚSÍC

Už je to tady. Blíží se den, kdy uvidím poprvé Kiaru, jako člověka a stane se alfou. Mám strach, ale také se těším. Konečně budu mít víc času na Jacoba a můžu víc pomoct Terce s dítětem. Už se nemůžu dočkat až to dítě bude na světě.
 Ale mám strach v jaké podobě se narodí. Jestli jako člověk nebo jako vlk. Co od něj máme očekávat? Máme se bát? Nebo mu můžeme věřit? 
Nevím.
Nevím co si mám myslet. Ale doufám, že mu můžeme věřit.
,,Tak co, jsi pripravena?" slyšela jsem Kiaru, která čekala před stanem.
Měli jsme jít k jezírku do lesa, kde přímo ve dvanáct hodin večer je měsíc přímo nad jezírkem. Tak uvidíme jestli to zabere.
,,Jo, už jdu."odpověděla jsem ji. Vyšla jsem ze stanu, kde přímo přede mnou stála Kiara a po její levé pacce stála Tereza.  

Už jsem šli. Cestou nikdo nemluvil. Nikomu nebylo do rozhovoru. Po dlouhé cestě jsme narazili na jezírko, měli jsme už jenom pár minut do půlnoci. Kiara šla do jezírka.
,,Tak Carol, už je to tady. Chci aby ses píchla do prstu a přesně až bude jezírko červené , chci aby jedna kapka tvé krve spadla do jezírka. Potom já se potopím a můžeme už jenom doufat, že to zabere." řekla Kiara.
,,Dobře." odpověděla jsem ji. 

Měsíc byl už skoro na místě a proto mi Tereza podala nůž. Jakmile se jezírko začalo červenat, přiložila jsem si nůž na levý ukazováček a řízla jsem se. Zakřenila jsem se bolestí. Už bylo jezírko celé červené, proto jsem natáhla ruku a otočila jsem dlaní dolů, aby kapka krve spadla do jezírka. Když se tak stalo, jezírko začalo svítit a Kiara se potopila. Po chvilce celé jezírko svítilo červenou barvou a Kiara zářila jako nejjasnější hvězda na obloze. 
Po chvilce jezero přestalo svítit a vynořila se nahá překrásná žena. Měla dlouhé hnědé kudrnaté vlasy, oči zelené jako vlk. Postavu krásně hladkou, šli ji vidět částečně rysy svalů. Byla hubená a vysoká. Vypadala jako devatenácti letá holka z pohádky. Terka hned vzala deku a dala ji Kiaře kolem těla.
,,Jsi překrásná." záviděla jsem jí její krásnou postavu.
,,Děkuji." odpověděla jemným příjemným hlasem.

Hned druhý den byl čas, kdy jsem předávala Kiaře ,,trůn". Hodně holek závidělo její krásu, ale také když chtěla uměla být zlá a vyjadřovat autoritu. Ten den jsme oslavovali nového alfu, jak se patří. Hodně kluků se opilo a ti co se neopili hned spadli a usnuli. Já jsem s Terkou tančili na známé písně. Všichni jsme si to moc užili, přála bych si aby ten den nikdy neskončil. Ale skončil, hned co Kiara prohlásila, že je čas jít do hajan. Když jsem odcházela, Kiara mě zadržela. 
,,Nevím jak ti mám poděkovat, že mám zase své staré tělo." 
,,Nijak Kiaro, poděkovala jsi mi to tím, že jsi si vzala místo alfy. To je pro mě největší dar. Konečně se nemusím starat, kdo s kým bude spát." obě dvě jsme se zasmáli. Měla tak klidný smích. 
,,Víš není to zas tak lehké si vzít na svědomí všechno co se může stát."
,,Já vím a proto jsem ráda, že jsi to ty kdo je naším vůdcem. Já si myslím, že si můžu ještě počkat."
,,To máš pravdu. Ale stejně jsem ti nesmírně vděčná."
Usmála jsem se. Byl to příjemný pocit. Když už jsem byla u svého stanu, který dříve patřil Kiaře, cítila jsem něčí pach. Nedokázala jsem zařadit čí, ale potom mě z ničeho nic bolela hlava a já upadla na zem. Než se mi oči zavřeli cítila jsem jak mě někdo zvedá ze země a odnáší mě dál od mého stanu.

Moc se omlouvám za to čekání. Ale doufám, že se vám tento díl líbí.