VLČÍ KREV 2 [Dokončeno]

POHŘEB

Už je ten den, kdy budu sama. Už je ten poslední den, kdy konečně zajde trápení a pohřbím ho spolu s mamkou. Dnes jdu na pohřeb mé matky, nebudu tam jediná bude tam babička, strejda, Jacob a dokonce Patrik s Terezou. Všichni koho znám. A přijdou i jiní, kteří mamku znali.
Je to už za půl hodiny a já pořád stojím před babiččiným domem a čekám až vyjde. Jsem celá v černém. Od šátku kolem obličeje až po černé šaty až na zem.
Konečně už vyšla.
,,Co ti to tak dlouho trvalo?" obořila jsem do ní.
,,Ah..prosím tebe, tak hned neječ. Ne vždycky je lehké si na sebe dát černou sukni, kterou jsi na sebe neměla dlouho." odpověděla a máchla rukou.
,,Aha..detaily nepotřebuji vědět."
,,Já bych to ani neřekla. Tak jdeme?"
,,Jo."
A šli jsme do kostela před kterým už stáli všichni, kdo tam měl jít. Je tam i Lili a starosta. Hned šla ke mě.
,,Ahoj Carol, omlouvám se za ten přístup před měsícem a možná i díl. Ale tvoje maminka byla pro mě taky důležitá a než se zeptáš, přišla jsem ji taky uložit."chytla mě za ruku a přimáčkla ji k hrudi.
,,Lili, cením si toho co děláš. Ale já nevím co na to říct."
,,Nemusíš nic říkat. Jenom já. OMLOUVÁM SE."
,,To si vyříkáme někdy jindy, teď pojď ať na nás nečekají."a šli jsme dopředu jako hlavní.
Viděla jsem ji, jak leží v rakvi. Ten pohled, tak bledá.

Když se všichni s ní rozloučili Lili a Jacob už museli jít. A já tam zůstala poslední, no skoro. Přišla ke mě babička a dala mi ruku na levé rameno. Otočila jsem jen o kousek abych ji neviděla přímo do očí.
,,Nic není ztraceno Carol, pořád je s tebou a dohlíží na tebe."pošeptala mi do ucha.
,,Já vím."a dala jsem ji ruku na její ruku na mém rameni. Odešla a já tam zůstala sama. Když v tu náhodou se otevřeli dveře a tam stál Mal-ach. Přišel ke mě a kouknul se na mě pak na mamku.
,,Měla jsi pravdu, nikdy nesuď knihu podle obalu. Měl jsem jí dát možnost. Měl jsem ji chránit. Přišel jsem o mou lásku, mamku a milující ženu."
,,Milovala tě. A ty jsi jí nedal šanci, aby ses vrátil domů."
,,Teď už na tom nesejde. Pojď vrátíme se za ostatními."
Když jsme se vzdalovali víc jsem ztrácela sama sebe a vzdalovala spojeni s mamkou.
NIKDY NA TEBE NEZAPOMENU, MAMI.

Tak a je tady další kapitola. Užijte si ji.