VLČÍ KREV 2 [Dokončeno]

SAM

Ležela jsem na cizí zemi v cizím stanu. Cítila jsem mužský pach. Byl na poprvé pichlaví do nosu,ale dalo se to přežít. Když jsem se probudila, měla jsem na sobě krátké kraťasy a tílko. Vlasy jsem měla do copánku, který jsem měla na pravé straně.
Pořádně mě bolela hlava, takže jsem přesně nemohla zaostřit oči, ale slyšela jsem hlas skoro vedle mě.
,,Už jsi se konečně probrala." doufala jsem že ho už nespatřím, ale to jsem se mýlila. Vedle mě seděl v tureckém sedu Sam, jenom v trenkách a celý mokrý. Asi se vykoupal mezitím co já jsem spala.
,,Jak dlouho jsem spala?"
Pomalu jsem se zvedala a levou rukou jsem se držela za týlní část hlavy, kde jsem ucítila bouli. To bude to místo, kde mě uhodil.
,,Dva dny. Ale měla bys ještě ležet. Byla to velká rána." chytil mě za ramena a pomalu mě ukládal zase si lehnout.
,,A kdo si myslíš, že to udělal?"koukla jsem se na něj.
,,Čím jsi mě to praštil?" zakrýval si oči, abych do nich neviděla, ale potají jsem u něj cítila strach, smutek a zlost.
,,Klackem."
,,A kvůli čemu?!" zlobila jsem se na něj.
,,Abych si s tebou promluvil."
,,Jenom kvůli tomu!? To mi přijde dost ubohý a idiotský nápad."
,,Já vím, ale lepší jsem neměl."
,,Neměl!? A co takhle jít k mému stanu, zastavit mě a potom si promluvit!?" začala mě bolet hlava a skučet, jak jsem na něj řvala. Snažil se mě znovu uklidnit a položit zpátky na postel, ale já jsem se vzpírala. Po chvilce mě bolela tak strašně hlava, že jsem ustoupila.
,,To je myslím dobrý nápad." usmál se na mě. Nechtěla jsem se mu dívat do očí a proto jsem od něj odvrátila oči.
,,Carol, moc se omlouvám. Ale když už jsi tady, nemůžeme si popovídat?"
,,No koukám, že mi nic jiného nezbývá." a namířila jsem na svoje tělo.
,,Chtěl bych si promluvit ohledně té pusy. Moc mě to mrzí a chci ti to nějak vynahradit."
,,A jak by jsi to chtěl vynahradit? Dát mi kytku? To na mě neplatí Same."
,,Co takhle pro začátek se projít po pláži?"mrknul na mě.
,,Dobrý nápad." a pomohl mi vstát. Než jsme vyšli ven, vzal si na sebe přiléhavé šedé tričko.
Když jsme vyšli ze stanu, bylo krásné slunečné počasí. Vůbec nebylo poznat, že se blíží zima. Podle Slunce bych hádala, že je zrovna odpoledne. Sam mi vzal něžně ruku a táhnul mě pomalým, ale zároveň rychlým krokem za stan do lesa, směr pláž. Když už jsme byli v lese, už jsem jenom vnímala krásnou vůni jehličí a čistý vánek větru, který si pohrával s mými vlasy. Pustila jsem se Sama a nechala se unášet lesním kouzlem. Sam za mnou šel potichu aby mě nevyrušoval. Nikdy jsem si neuvědomila, jak může les vyzařovat tak krásnou vůni a osobité kouzlo. Zavřela jsem oči a poslouchala. Poslouchala jsem ptáky na stromech, vítr šumící kolem mě a Samovo vyrovnané srdce. Otevřela jsem oči a koukla se na něj. Pomalým, ale sebejistým krokem se ke mně blížil. Mé srdce tlouklo jak se blíž a blíž přibližoval. Podíval se mi na ruku a já to zopakovala. Vzal mi levou ruku do svých a něžně svým ukazováčkem po ní objížděl žíly. Vzhlédla jsem na něj, ale on se pořád soustředil na ruku. Něžně jsem se od něj odtáhla. ,,Co to děláš?" zeptala jsem se ho vyděšeným hlasem. ,,Sám nevím." odpověděl a pokrčil ramena. Koukla jsem se na něj. Otočila jsem se a šla jsem směrem k pláži. Pláž sice byla blízko, ale já jsem se loudala a spíš jsem chodila mezi stromy jako v bludišti. Mezitím jsem se koukala na Same, opakoval to, co já. Nevěděli jsme kam jdeme, ale po chvíli jsme dorazili na pláž. Koukli jsme se na sebe a vběhli do vln moře.  Chvilku jsme dováděli na pobřeží, potom jsem ale vběhla víc do moře. Pobídla jsem Sama, aby za mnou šel. Neváhal. Rozeběhl se za mnou skočil do vody a doplul až ke mě, tak, že mi objal nohy kolem stehen a vyzvedl mě do výšky. Svýma vlasy všude stříkal vodu, tak, že jsem musela zavřít oči. Když jsem je otevřela, koukali jsme si navzájem do očí. Trvalo to snad věčnost. Dokud, já jsem se nevymanila z jeho objetí. Musela jsem se k němu otočit zády na zapadající Slunce. ,,To bychom neměli dělat. Sice jsem trochu očarovaná kouzlem lesa, ale tohle by se nemělo." zavřela jsem oči, poté jsem ucítila ruce na boku. Rozbušilo se mi srdce, tohohle jsem se bála. Cítila jsem jemný dotek jeho rtů na mém levém rameni - nevýhoda tílek. Jeho rty se pomalu posouvaly až ke krku. Bylo to příjemné, ale musela jsem ho odtáhnout. Co to dělám? Dyť já mám Jacoba. Ale nemůžu si pomoct, jako kdyby mě někdo držel na místě a neudělala žádnou hloupost. ,,Co to děláš?" musela jsem se zeptat. ,,Prosím Carol, " zašeptal mi do ucha. ,,Jen jednu noc." odtrhla jsem se od něj a otočila se směrem k němu. ,,Radši mi řekni kvůli čemu si chceš se mnou promluvit." odcházela jsem zpátky na pobřeží. Když jsem se sedla na písek a nechala ať vlny naráží do mých nohou. Sam si sedl vedle mě po pravé straně. ,,Chtěl jsem si právě o tom promluvit." otočil se na mě. ,,Carol, nabídnu ti všechno, co budeš chtít. Jen prosím dej mi šanci. Dyť ani nevíš u toho Jacoba, jestli tě opravdu miluje." otočila jsem se na něj. ,,Jak to víš?" koukala jsem na něj z otevřenou pusou. ,,Jednou jsem šel kolem, když ses o tom bavila s Kiarou. Myslel jsem, že to teď pochopíš, proč se k tobě chovám takhle."
,,Nenapadlo mě to, že to uslyší někdo jiný. Nechtěla jsem to moc rozebírat." odpověděla jsem.
,,Tak vidíš! Prosím Carol."
,,Ale to neznamená, že ho nemiluji. Pořád je pro mě jediný a ty to víš. Radši mi řekni, jak ses dostal do smečky." změnila jsem téma. Dozvěděla jsem se, že to také má v krvi a v téhle smečce byl i jeho bratr dokud si nenašel holku a neodstěhovali se někam jinam. Když jsem si takhle vyměňovali informace o sobě, zjistila jsem, že je to super kluk. Co to se mnou je? Že bych ho měla ráda? Ne, to není dobré.
Když jsme konečně skončili s povídáním, zjistili jsme, že už Slunce je skoro za mořem a rychle se stmívalo. Jenom tak jsme se koukali, jak zapadá Slunce. Nevím co to do mě vjelo, ale dala jsem Samovi pusu na tvář. Otočil se na mě. Nemohla jsem si pomoct, něco mě na něm lákalo. A tak  jsem vzala jeho obličej do mých dlaní, zavřela oči  a políbila ho. Měl jemné, horké rty. Bylo cítit, že je zmatený. Ale potom asi změnil názor, protože mě pustil blíž k sobě. Objal mě lehkým objetím, tak, že jsem se k němu víc přiblížila. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem cítit jeho svalnaté tělo na mé hrudi. Asi to byla vlčí stránka,která ho svalila na záda. Koukla jsem se na něj. Nemuseli jsme nic říkat, naše činy to udělaly za nás. Lehla jsem si na něj a znovu ho políbila. Nevěděla jsem, co to dělám, ale líbali jsme se při krásném západu Slunce. Tentokrát byla řada na něj a tak jsem se odtáhla. Chvilku se na mě koukal, nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem na něm jenom ležela.  Potom jsem se ocitla na zádech já. Musel to taky udělat vlčí rychlostí, protože jsem to vůbec nepostřehla. Kouknul se na mě a jeho rty se dotkly mého levého ucha. ,,Opravdu to chceš?" kouknul na mě a já přikývla. Vzal mi obě ruce a svou pravou rukou mi je držel nad hlavou na pláži. Poté mě políbil a mezitím mi hrnul tílko těsně pod prsa. Kouknul se na mě a pomalu jel dolů. Zastavil se, ucítila jsem jeho teplé rty na kůži pod prsama. A pomalu jel podél břicha dolů až k pupíku, kde mě znovu políbil. Měla jsem takový chvějivý pocit v břiše.
Potom mi pustil ruce a svým pravým ukazováčkem se lehce dotýkal mé kůže. Pomalu od zápěstí kolem loktu až ke krku, rýsoval přímku. Potom dál putoval od krku přes tílko mezi prsama, jel stejnou linii jako jeho rty, kde mě u pupíku pohladil. Znovu se ke mě přisunul a znovu políbil. Odtáhl se, ale pořád se naše obličeje jemně dotýkaly. ,,Tohle není pravé místo." zašeptal. ,,A co navrhuješ?" zeptala jsem se. ,,Je už pozdě večer, tak snad tábor už bude spát. Takže tě zvu na večeři." odpověděl. ,,Lákavé. Přijímám." usmála jsem se a dala mu pusu.

Když jsme se dostali k jeho stanu, obejmul mě a vzal mě do své silné náruče. ,,Když už tě mám pozvat na večeři, tak ať stylově." řekl a vyšel ke svému stanu. 
Jeho stan měl hodně výhod a jeden z nich byl, že byl 100 metrů od nejbližšího stanu. Ale zase byl blízko řeky, takže někdy měl kolem stanu bláto.
Když už jsme byli u stanu, ucítila jsem stejný pach, když jsem se poprvé vzbudila. ,,Moc toho nemám, ale mám ještě kuře. Jestli chceš tak můžu skočit pro něco do jídelny." kouknul se na mě, když už jsme byli ve stanu. ,,Mě bohatě stačí to kuře." odpověděla jsem. Šel k malé skříňce, kde vytáhnul talíř s 2 nohama kuřete. Podal mi ho. ,,Děkuji. " poděkovala jsem a sedla si na koberec ve prostřed stanu. Kuře sice bylo studené, ale přesto dobré. ,,Chutná?" zeptal se mně. Jenom jsem přikývla. Usmál se lichotivým úšklebkem.

Potom, co jsem dojedla, jsem se podívala na Sama. ,,A co budeme dělat teď?" zeptala jsem se. Jenom se na mě usmál. ,,To jsi neměla říkat." odpověděl a vystartoval ke mně. Spadla jsem na zem na záda a on mezitím si slíknul triko a políbil mě. Pomalu tahal moje tílko nahoru, až mě z něho svlíknul. Dýl mu trvala podprsenka.
Poté, co jsme oba dva leželi nahý pod dekou, jsem se zamyslela, co budu dělat až se to dozví Jacob. Co mu řeknu. A jak to bude s námi dál. ,, Nad čem přemýšlíš?" zeptal se mě. ,,Co řeknu Jacobovi a jak to s námi bude dál." odpověděla jsem. ,,Můžeš říct třeba, že už máš kluka." posadila jsem se a koukla jsem se na něj. ,,Já nemám jiného kluka než Jacoba a hádám, že už nebudeme. A pokud ty si myslíš, že my dva spolu chodíme, tak tu iluzi vymaň z tvého mozku. To, že jsme spolu spali, neznamená, že ještě k tomu spolu chodíme!" tohle mě na něm štvalo. Říct něco, co není pravda. Ale asi má pravdu. NE! Já s ním nechodím i kdyby chtěl. Já mám Jacoba, toho miluji a to ho také milovat budu. A ať si říká, co chce. 

Ahoj. Tak jsem tady zas. Moc se omlouvám, že to trvalo tak dlouho, ale asi někteří víte, jaký to je když se rozepíšete nebo když to máte napsaný a neuloží se vám to. Jsem moc ráda, že to čtete.