VLČÍ KREV 2 [Dokončeno]

MILUJI TĚ

Proč. Proč! Proč jsem se jen vybavovala se Samem? Kvůli němu se se mnou Jacob nebaví. Nějak se dozvěděl, že mě Sam v boji políbil a já nechtěla aby z toho udělal tragédii. Neměla jsem ani jednu šanci mu to vysvětlit a tak jsem ho nechala být, přiznala jsem si, že je s námi konec.

Jako vždycky když chci být sama jdu na skálu kde vidím na moře krásně třpytící modré moře. Zavřela jsem oči abych ze sebe vypudila špatnou energii a snažila se vnímat ten klid, vítr, co mi fouká do vlasů a hukot narážení vody do skály. Byl to super pocit, škoda že dlouho netrvalo, když jsem zaslechla něčí nohy. Když jsem se koukla vedle sebe po levém boku jsem viděla jelena. Koukali jsme si navzájem do očí, měl je tak tmavé, tak průzračné jako duše sama. Viděla jsem tam svůj odraz a potom odraz Jacoba, uvědomila jsem si, že ten jelen mi chce něco říct, ale nevím co. Nedokázala jsem si představit něco jako je láska, nemohla jsem myslet ani na Jacoba natož na jeho odraz v očí jelena. Potřebuji ho. Potřebuji Jacoba, ale nevím, jak si ho mám zase spřátelit. Tomu mám říct, že to byla nehoda, že mezi mnou a Samem nic není? Myslím že by tomu nevěřil natož aby mě pustil ke slovu. Musím vymyslet nějaký jiný a lepší nápad. Už vím! Prostě to zkusím, zkusím si s ním promluvit. Snad to vyjde.

Když jsem k němu přišla nejdřív jsem váhala jestli to mám vážně udělat, ale pak jsem si vzpomněla na toho jelena a to mi přidalo větší naději. Tak jdu na to. ,,Ahoj Jacobe, prosím můžeme si promluvit?" ani se na mě neotočil. ,,A proč, nemám důvod." 
,,Tak mě prosím aspoň vyslechni?! Byla to nehoda nemůžu za to, co se stalo!"
,,Aha, najednou! Takže když mě někdo zabije a ty budeš mít v ruce nůž tak taky si to neudělala viď?!"
,,Jacobe, já se snažím ti to vysvětlit! Ty se, ale přeš a nechceš slyšet pravdu!"
,,Ano nechci přesně jsi to uhodla!"
,,Proč!?"
,,Protože už tak mám dost starostí s tebou a tvou smečkou."
,,Má smečka je v pořádku! Jediný, kdo tady vyšiluje jsi ty! A navíc o mě políbil, ne já a pokud s tím máš problém taky si myslím......"
,,No, co si myslíš?!"
,,Že už je konec. Dál už půjdeme vlastní cestou, protože to nikam nevede. Já jsem vlkodlak a ty člověk, mohla bych ti ublížit. A navíc si navzájem nevěříme."
Jenom na mě koukal, ani se nepohnul. Tak jsem radši se otočila a vydala se zase do lesa. ,,Carol, počkej!" vykřikl. Otočila jsem se a ucítila jsem jeho silné ruce kolem mého pasu a rty na mých rtech. Chtěla jsem se odtrhnout, jenomže mě držel pevně. když jsme se odsebe odtrhli zašeptal mi. ,,Miluji tě." nevěřícně jsem na něj koukala.,, Ale.. " ani jsem to nedořekla, když se mi znovu přilepil na rty. Tentokrát jsem si ho přitáhla k sobě.