Smečka [UPRAVUJE SE]

XXXIX-Prosím, odejděte...

,,No ne! Nemůžu uvěřit svým uším! Ach Annabell! Jsem nadšená. Konečně z nás budou sestry!" Začala jásat Tina, seskočila ze židle a začala mě nadšeně objímat.

,,Nevím zda bych to brala tak rychle, ale časem snad ano." Zamračila jsem se a trochu ji od sebe odtáhla. Pokusím se hrát její notu. Jen tím je budu moci zachránit.

,,Dobře, takže vrátíme se na bojiště? Jo a jenom abys viděla, že dodržuji svoje sliby, pojď jenom vykouknout ze stanu, propouštím tvé sestry a k Riovi nechám zavolat zdravotníka, ano?" Sdělila mi Valentina a poukázala k jeskyni.

,,Ok." Odpověděla jsem klidně a podívala se ke vchodu do jeskyně.

Tina zahvízdala a na její pokyn doběhlo několik jejích vojáků.

,,Ano slečno?" Zeptal se mladý lidský voják s blond vlasy. ,,Ošetřete a propusťte zajatce. Smí odejít. Až je budete propouštět, přijďte mi to sdělit " Poručila Tina a voják odběhl.

,,Myslím, že se budeš chtít ujistit, že je bezpečně propouštím. Příjdou nám to říct a my se můžeme jít podívat a dokázat si, že jsem nelhala." Usmála se na mě Tina. ,,Dobře." Přikývla jsem. Už budou v bezpečí. Musí se vrátit do tábora a stáhnout svoje lidi zpět.

,,Mezitím pojď, dám ti nějaké dobré zbraně a oblek, bude se ti to hodit do boje." Navrhla mi Tina. ,,Ale já myslela, že budu bojovat jako vlk?" Nechápala jsem. ,,Ne. Chci, aby všichni viděli tvoji tvář. Aby věděli, že nemají šanci." Vysvětlila mi Tina. ,,A teď pojď."

Pohled Ria

,,Rio? Rio? Probuď se!" Ozýval se nade mnou něčí hlas. Zadoufal jsem, že je to Annabell, ale zbytečně. Byla to Malevia. Celá špinavá od krve a bláta s rozcuchaným copem ze svých černých vlasů. Vypadala hrozně.

,,Mal-Malevio...kde j-je Ann?" Zaskuhral jsem. Nemohl jsem dobře mluvit, ale jak jsem si všiml, někdo mi už dal řádný čistý obvaz a všechny řezné rány z boje jsem měl vyčištěné a zdezinfikované.