Smečka [UPRAVUJE SE]

XII.-Dohoda?

,,Vstávej!" Kopl do mě někdo. Zasténala jsem a otevřela oči. Hlavu jsem měla jako střep. Bolela mě víc než po dlouhým flámu a že už jich bylo.

Rozhlédla jsem se rozhlédla. Do očí mě bodalo jako nože protivné slunce, které se drze vetřelo do jeskyně, ve které jsem se momentálně nacházela. Jeskyně nebyla o moc chladnější než normální venkovní teploty, ale dost špinavá.

,,Tak dělej." Zasyčela za mnou nějaká holka. Lekla jsem se a rychle se otočila. Holčina mohla být asi stejně stará jako já, ale měla mnohem svalnatější a větší postavu.

Dívka ke mě přistoupila a za paže mě vytáhla na nohy. Bohužel jsem je měla jaksi stále ochabené, takže jsem zase spadla na zem a ošklivě si narazila ruce a paže. Sykla jsem a pokusila se posadit.

,,Co chceš?" Zamumlala jsem otráveně směrem k holčině a chytila se za hlavu. Fakt mi nebylo dobře.
,,Musím tě k někomu dovézt." Vyjela na mě. ,,Ale proč? To už mě prostě nemůžete zastřelit nebo jak vlastně vraždíte?" Prohlásila jsem drze a otřela si krev a špínu z rukou.
,,Ne! A přestaň se už vyptávat. Do toho ti nic není." Zdůraznila mi ta holka. ,,Vlastně mi do toho něco je, když se jedná o můj život." Uchechtla jsem se. Dívka mě ignorovala a sklopila oči. Chvilku stála mlčky a pak si povzdechla.

,,Teď pojď, než kvůli tobě budu mít problém." Požádala mě. To mě zarazilo. ,,Problém? Já myslela, že táhnete za jeden provaz. Víš co nenávist k vlkodlakům a tak." Zašeptala jsem lehce sarkasticky a podívala se lovkyni do očí. Jakmile zaregistrovala můj pohled, silně sebou cukla. ,,Já...co ti je vůbec do toho?! Starej se o sebe! A teď pojď." Prskla na mě a znovu mě postavila na nohy. Podpírala mě, ale i tak to nešlo.  Nohy jsem měla jako ze dřeva. Skoro vůbec jsem je necítila.

,,Promiň, ale nejde to." Povzdychla jsem si, když jsme vylezli z jeskyně a já jsem se znova zřítila k zemi. ,,Ach Bože...Adame! Pojď sem potřebuji s ní pomoct." Křikla ta hnědovlasá holka k hloučku chlapců stojících kousek od nás. Přiběhl k nám tak dvacetiletý kluk s blond vlasy a hnědýma očima. Ta holka mu vběhla do náruče a dala mu pusu.

,,Tak to jsem fakt vidět nemusela. Rychle mě zabijte, protože to nedávám." Zaúpěla jsem. Adam se ke mně se smíchem přistoupil, vzal mě do náruče a vydal se se mnou pryč. Ta jeho holka šla kousek za námi.

Klimbala jsem se na chlapcově rameni jako pytel brambor a nenamáhala se nijak sledovat, kam vůbec jdeme. Bylo stejně moc pracné a navíc zbytečné zvedat hlavu.

,,Au!" Zasyčela jsem, když mě ten vypatlanej blonďák jen tak hodil na zem, jako bych byla nějaká hadrová panenka. Zase jsem spadla na předloktí a už mě to opravdu začínalo štvát.

Podepřela jsem se na rukách a rozhlédla se. Byli jsme v nějakém stanu, který byl vyplněn několika stoly a židlemi. Kromě těch dvou co mě sem přivedli byl stan prázdný.

,,Rozhodně nejsi takovej gentleman, jak si o tobě ta tvoje holčina myslí." Otočila jsem se zpět na toho blonďáčka. Už se zase s tou svojí blbkou držel za ruce. To si fakt někdo musí dokazovat tělesnou náklonnost před ostatními?

,,Tohle je mučení!" Fňukala jsem a dala si hlavu do dlaní, když chlapce chytila za krk a začala ho líbat. Dívka se odtrhla a otočila se s úšklebkem ke mně. ,,Ty závidíš, co? Líbala ses vůbec někdy s někým vlčice?" Zasmála se zákeřně. Podívala jsem se na ni a zamračila se. Chtěla jsem zalhat, že jo, ale nakonec jsem se rozhodla ji ignorovat.

,,Pche! Takže ne!" Zasmála se holka. Její kluk chtěl taky něco dodat, ale v tom k nám přišla skupinka tří zakuklenců a ti dva od sebe velice rychle odskočili.

,,Dost hašteření. Adame, Flouro, zmizte." Prskla na ně zakuklená a shodila si kapuci. Podívala jsem se jí do očí. Ten pohled nezapomenu nikdy. Jasné svítivě zelené oči ve kterých se třpytil vztek a pohrdání, a dlouhé tmavé vlasy upletené do dvou francouzských copů. Vypadala stejně jako tehdy v noci. Akorát, že tentokrát nedržela v ruce luk.

,,Jackinye!" Zalapala jsem po dechu. Ženiny koutky úst se lehce povytáhly. ,,Ahoj vlčku. Ty jsi ta, co přede mnou nedávno šťastně uprchla, že? Ráda se s tebou zase shledávám." Uculila se na mě. Zuřila jsem. Byla jsem tu naprosto bezmocná a ona mě ještě byla schopná urážet.

,,Pokud mě chceš zabít, tak tady mě máš, posluž si!" Zasyčela jsem na ni vztekle. Chtěla jsem, aby to už skončilo.

,,Ale, proč bych tě zabíjela, vlčku? Mám s tebou mnohem větší plány." Zasmála se sladce Jackinye a klekla si ke mně. Zatajil se mi dech. Nerozuměla jsem tomu, co se tu právě dělo. ,,Co po mně teda chceš?" Zamračila jsem se nechápavě.

,,Uzavřít dohodu, vlčku."

Ahojky!
Tak, abych vás dlouho nenapínla a taky protože jsem měla dnes poměrně volno, tak tu je nová kapitolka.
Doufám, že splnila vaše očekávání.

Tak co říkáte na Jackinyi? Je děsná! Já osobně bych se s ní vážně setkat nechtěla😅

A copak si myslíte o té dohodě?
O co půjde? Myslíte, že to Annabell příjme? Přemýšlel někdo z vás o Riovi? Proč s lovci uzavřel dohodu? O co mu jde? Proč to všechno udělal?

To je, ale otázek, že? Prosím o odpovědi do komentů👇
budu moc ráda😊

Tak zase příště😚

Vaše Nell24a