Smečka [UPRAVUJE SE]

XXXII.- Řev

V médiích je Anny❤

Poslední nic naší svobody jsme završili velkým ohněm. Seděli jsme na zemi kolem, opírali se jeden o druhého a povídali si.

Já jsem ležela v Riově náručí a rozhovorů jsem si nevšímala. Od ohně mě začínal pálit obličej.

Malevia seděla kousek od nás a se zaujetím si povídala s Edwardem. Možná mu nebyla tak fuk, jak si myslela.

,,Neprojdeme se?" Navrhla jsem Riovi ospale. Mlčky přikývl, vstal a vzal mě za ruku.

,,Když jsem byla malá, nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla být vlkodlak." Nadhodila jsem zamyšleně.

,,Já jsem už odmalička věděl, že jsem vlk. Vlastně to pro mě nebylo vůbec zvláštní." Poznamenal se smíchem Rio.

,,Víš jak mi bylo, když jsem se poprvé proměnila?" Vyprskla jsem smíchy. ,,Bylo to...hrozný! Děsně jsem se bála." Kroutila jsem pobaveně hlavou

,,To si dokážu živě představit." Řekl úkosem Rio. ,,Vážně to byla katastrofa! A potom jsem uviděla, jak se na mě Barunka podívala." Špitla jsem a do očí se mi najednou vehnaly slzy.

,,Barunka? To byl kdo? O tom nevím!" Začal se vyptávat Rio. ,,Taky jsem o tom nikomu neřekla. Byla jsem u adoptivní rodiny. Líbilo se mi tam. Měli tam malou holčičku, Barunku. Ona se bála psů, víš? A pak, když se to stalo..." Dořekla jsem a sklopila oči. ,,Annabell, my nejsme zrůdy, to si o nás jen lidi povídají, protože nám závidí. Šíří o nás různé fámy, nechtějí aby byl někdo dokonalejší než oni." Vysvětlil mi Rio a pohladil mě po tváři. Smutně jsem se usmála a přitiskla jsem se k němu. A v tu chvíli se to ozvalo. Trouby. Hlásily, že se blíží Lovci.

,,Annabell! Musíme jít, rychle!" Zakřičel Rio a táhl mě za sebou. Srdce mi vynechávalo rytmus. Jsou tady. Od této chvíle nic nebude jako dřív.

Doběhli jsme ke stanům. Všichni už se sbíhali k mýtině a proměňovali se. Strhla jsem si bundu a hodila ji na zem.

Doběhli jsme do prvních linií. Prudce jsem oddechovala a koukala do dálky.

Najednou si mě k sobě Rio přitáhl a velmi nešťastně a vášnivě mě políbil. Bylo mi jedno jestli nás někdo sleduje. Teď jsme tu byli jen my dva. Jenom Rio a já.

Přitáhla jsem si ho blíž a začala se mu prsty zarývat do vlasů. Cítila jsem, jak mi po tvářích tečou slzy a nedokážu je zastavit.

Rio se po chvíli měkce odtáhla a pohladil mě po tváři. Nemluvil. Jen si klekl do trávy a já sledovala, jak se mu protahuje obličej, prodlužují ruce a jak mu žloutnou oči.

Sedla jsem si do trávy a zaryla nehty do země. A taky jsem se začala proměňovat. Pořád mě proměna docela bolela, ale teď jdem to vůbec nevnímala.

Z mých štíhlých prstů se postupně staly pařáty s dlouhými drápy a taky jsem vzadu ucítila svůj vlkodlačí ocas. Byla jsem připravená.

Rozhlédla jsem se po ostatních. Mezi vlky jsem spatřila svoji sestru. Dokázala jsem ji odlišit od ostatních vlků. Měla černomodrý kožich a dokonalou postavu. Otočila ke mně hlavu. Měla velmi teskné oči.

V tu chvíli jsem spatřila mezi stromy Lovce. Utíkali naším směrem a v rukách měli zbraně. Ozval se vlčí řev a všichni jsme se rozeběhli vstříc nebezpečí.