XIX.- Alfa

1.5K 118 0
                                    

V médiích je Tina.

Pohled třetí osoby
(před několika lety)

,,Jmenuji se Tina." Představila se kudrnatá dívka lidem z vesnice. Stála na menším kopci a hovořila k lidem s pochodněmi v rukách.

,,Vy všichni jste utrpěli kvůli obludám noci, že?" Vykřikla. Mluvila jasně a hrdě. ,,Obludám noci, slečno? Byly to jen útoky divokých vlků." Poznamenal nějaký obtloustlý muž. Tina po něm střelil pohled a pak se drsně rozesmála. Byl to ten typ smíchu při kterém tuhne krev v žilách.

,,Ne. Vůbec tomu nerozumíte. Svět není takový, jak jste si mysleli. Existují tvorové, o nichž se vám ani nesnilo. Obludy tmy. Vlkodlaci. Trýznitelé našeho života. Když se ke mně přidáte, mohu vám zaručit, že vaši příbuzní či rodina nezmizeli nadarmo. Pomůžu vám je pomstít!" Zakřičela a ušklíbla se. Ryk davu, který se ozval hned po její řeči byl bouřlivý a neutišitelný. A ta dívka se jenom smála.

Současnost

Tina se okamžitě znovu pokusila nasadit chladný klidný výraz. Nenápadně se rozhlédla po ostatních. Všichni nás poslouchali.

,,A na to si přišla zase jak?" Zazívala Tina a probodla mě pohledem. Nervózně jsem polkla. ,,Matčin deník."  Hlasla jsem. Bože, zn lo to tak stupidně a Tina si toho byla plně vědoma. ,,Cože prosím? Zopakuješ to?" Řekla s drobným zahihňáním. ,,Moje matka, psala o tobě v deníku. Říkala, že Valentina zkráceně Tina je zrádkyně." Objasnila jsem rychle. Když jsem ty slova vypustila z úst, došlo mi jakou hloupost jsem řekla. Znělo to jako naprostý výmysl.

,,Hah, a to je jako důkaz?" Zasmála se a otočila se k našim vyděšeným a nechápajícím společníkům. ,,Kdo z vás věříte? holce, co sem k nám přišla po potyčce s Lovci a najednou se prohlásila za Maleviinu sestru. Tak kdo?" Chechtala se Tina a rozhlédla se. Všichni mlčeli. ,,Ne opravdu. Kdo věří nějaké hlouposti, kterou si našla tahle holčina v nějakém deníku? Jen do toho, zvedněte ruku!" Křičela Tina s planoucíma očima. Nastalo hrobové ticho. Nikdo nezvedl ruku. Ani Rio, ani Via, nikdo.

,,Nikdo? Nikdo z vás nevěří? No tak, nestyďte se." Povzbudila je Tina a znovu všechny přelétla očima. Šel z ní strach. Oči jí plály a vlasy se jí divoce vlnily kolem obličeje. Zachvěla jsem se.

,,Takže nevěříte?" Usmála se tmavovláska zle. Bylo vidět že jí to potěšilo. Brala to jako výhru v sout|ži a na okamžik si to opravdu užívala. Pak ale její oči pohasly. Chvíle slávy zmizela, ale ona měla v kapse ještě jedno šokující eso. Zvedla hlavu, přelétla vlky, pak se posměšně podívala na mě a odfrkla si. ,,Ale to děláte velkou chybu." Dodala potichu.

Smečka [UPRAVUJE SE] Kde žijí příběhy. Začni objevovat