Smečka [UPRAVUJE SE]

XXXXI. Nemoc

V médiích je malá Anny

Před několika lety (Annabell je 6 let)

,,Smrt." Zašeptala jsem a sevřela v ručkách nůž. Prohlédla jsem si ho. Ty ostré hrany, chladnou čepel.

,,Proč se lidi zabíjejí navzájem, když nikdo umřít nechce?" Zamyslela jsem se a opatrně položila nůž na stůl.

Byla jsem sama, zase a nudila jsem se.

,,Nechci, aby si ostatní ubližovali."
Zašeptala jsem a vykoukla z okna. Dnes bylo prvního ledna. Střechy za oknem byly pokryty chomáči hedvábného sněhu a všude byla cítit sváteční nálada.

,,Dávám si předsevzetí, že budu opatrovat všechny, kteří to potřebují." Usmála jsem se a dala nůž do stolku.

Současnost

,,Trochu se usmívej." Drcla do mě Tina. Šla pronést povzbuzovací řeč svým lidem a já musela jít s ní.

,,Jsem unavená a ne zrovna happy." Povzdechla jsem si a prohrábla si vlasy. ,,Chápu tě, ale i tak to zkus. Prosím, alespoň na chvíli." Zamrkala na mě Tina. ,,Pokusím se." Přikývla jsem a hodila si vlasy na záda.

,,Milí přátelé!..." Tina začala klábosit a já měla čas neposlouchat ji a přemýšlet. Ráda bych si to někam napsala a prořešila to, jenže by to mohla Tina objevit.

Musela jsem jednat rychle. Nechtěla jsem tu zůstat moc dlouho.

Musím po někom poslat vzkaz, ale netuším jak. Tak moment...

Možná, kdybych se nechala zajmout. Je to sice divný, ale proč ne? Jenže naši teď nechodí po lese, takže jsem tento nápad rovnou zamítla.

Ale co kdyby to bylo naopak? Co kdyby Lovci, chytili někoho ze Smečky? Jenže, co kdyby toho dotyčného zabili? Ne jen to ne!

Co budu dělat? Nevím si vůbec rady, kéž bych mohla vrátit čas, aby se nic z toho nestalo. Bylo mi do pláče.

Cítila jsem jak hořím a polévá mě pot. Nedokážu to. Nic z toho...

,,...děkuji vám! Věřím, že společně dojdeme do cíle!" Zakřičela Tina a dav vypukl ve vřískot. Málem jsem se chytila za uši, jak byl ryk hlučný.

,,Promiň Tino, ale není mi dobře, můžu...můžu se vrátit?" Zašeptala jsem. ,,Ano, jistě." Přikývla Tina a pohladila mě po rameni. Hned, ale ucukla.

,,Ach propána, Anny! Celá hoříš! Jsi v pořádku? " Vyděsila se Tina.

,,Já n-nevím. Motá se mi hlava a je mi trošku zima." Zašeptala jsem.

,,Honem, pojď, Lovci tě nesmí vidět zranitelnou, nebrali by tě pak za vůdkyni." Upozornila mě Tina, rychle mě chytila za rukáv oblečení a odtáhla mě do stanu.

,,Tak jo, opatrně si lehni, donesu ti nejaké pití a obklady." Pohladila mě Kristina po zádech a odběhla pryč.

Nevím proč, ale najednou jsem se cítila hrozně unavená. Lehla jsem si na svoji postel a oči se mi samy zavřely.