Smečka [UPRAVUJE SE]

XXI.-Pod zemí

V médiích je Malevia😘

Do očí mě bodlo několik probleskujících paprsků. Nebylo to hezké probuzení, navíc když se mi tak pohodlně leželo. Zavrtěl jsem se a pak mi to došlo. To ne-e! Ležela jsem v Riově náručí.

Jak se to sakra stalo? Vždyť si ani nevybavuju, že by včera seděl vedle mě! Co se to teda stalo? Jak...jak...

Ale musela jsem uznat, že jsem se cítila skvěle. Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi a do nosu mi proudila jeho vůně. Do toho všeho mě uklidňovalo jeho tichý dech a pomalý klepot srdce. Jeho ruce mě lehce objímaly. Nenápadně jsem pootočila hlavu a zadíval se na jeho tvář. Musela jsem si povzdechnout. Vypadal tak krásně a klidně. Jeho tvář mohla být klidně jen nějaký obraz. Jeho husté tmavé řasy s lícní mi kostmi tvořily dokonalou kombinaci.

Bože musím toho kluka nechat být. Ale vážně, úplně mi zatemňuje mozek. Prostě se nemůžu soustředit. Myslím jen na něj, na jeho náruč a jeho polibky... Ne tohle opravdu ne. Ten kluk se ti v žádném případě nesmí dostat do hlavy, poručila jsem si.

Trochu neochotně jsem se vymanila z jeho objetí a postavila se. Nechtěla jsem se na něj podívat a zjistit, jestli se jeho modré oči také rozhodly přivítat nový den. Rychle jsem se proto odvrátila a rozhlédla se po našem tábořišti.

Někteří už byli také vzhůru a procházeli se nebo si povídali. Snažila jsem se najít Malevii a promluvit si s ní. Netrvalo to dlouho a zahlédla jsem její havraní vlasy zpoza stromů.

,,Mal?" Řekla jsem polohlasem. Nechtěla jsem ještě všechny probudit. Tmavovláska si mě hned všimla a kývla mi na pozdrav, zatímco jsem k ní rychle kráčela.

,,Tak jak se ti spalo?" Mrkla na mě úkosem. Začervenala jsem se. Byl Oto tak trapné. ,,Vůbec nevím jak se to stalo. Jak se ke mně dostal!" Postěžoval jsem si a chytila se za hlavu. Mal se pokoušela zadržet smích. ,,No to je docela vtipné. Když jsi usnula sedla jsem si vedle tebe já. Pak ke mně přišel Rio a rozebíral se mnou cestu. Každopádně jsem si po chvíli chtěla odskočit a když jsem se vrátila tak už jsi ho divoce objímala a šeptala jeho jméno ze spánku. Vtipné na tom je, že ho to vyděsilo mnohem víc než mě." Smála se Malevia. Tak tohle byla snad ještě horší verze než ta, kterou jsem čekala. Nebyla jsem schopná na to nic říct. Obličej mi celý hořel.

,,Tak to je...děs." Odfrkla jsem si a opřela se o strom. ,,Docela vtipné klišé, jak z nějakýho Americkýho seriálu pro dvanáctileté." Nepřestávala se pohihňávat Mal. ,,Víš co? Někdy bych tě fakt nejraději uškrtila, ségra." Prskla jsem na ní. ,,Taky tě miluju!" Chechtala se dál. Mávla jsem nad ní rukou, ale vůbec mi to nebylo tak jedno, jak jsem se snažila, aby to vypadalo.

O hodinu později se probudili i ti největší ospalé a my se zase vydali na cestu. Podle Ria jsme mohli být k večeru u hradu.

Během cesty jsme udělali ještě jednu přestávku na jídlo. Tentokrát jsem byla lovit já, Nick a Thomas. Bylo příjemné být tak daleko od Ria a soustředit se na lov. Bavilo mě to. Navíc Nick a Thomas byli příjemní vlčí společníci.

Když jsme si dali všichni kus syrového masa a napili se vody v nedalekém potoce, zase jsme vyrazili na cestu.

Po tak dlouhé době běhu už jsme si ani neuvědomovala čas. Cesta tmavým lesem s chladným větříkem v chlupech a s pálícím sluncem schovaný za klenbou stromů byla příjemná. Sice mě už začínaly bolet nohy, ale snažila jsem se na to nemyslet.

Když se už zase začínalo smrákat doběhl jsme na mýtinu. Byla asi tak poloviční jako louka, kde stával náš hrad.

Rio se proměnil do své lidské podoby a zakřičel, ať se také proměníme. Byli jsme na místě.