Smečka [UPRAVUJE SE]

XXXI.- Jen do toho, Mal

V médiích je Charlotte.

,,V první linii bude po dlouhém rozhodování stát: já, moje žena, Rio, Annabell, Liam, Mason, Frederil, Stela, Malevia, Nick a Nicolle, Felix, Edward a Cora. Vy ostatní se podle zkušeností postavíte za nás." Vykřikoval Riův otec na všechny.
Věděla jsem, že mě postaví dopředu, přesto to pro mě bylo překvapení. Už tehdy, kdy jsme o tom rozhodovali. Ráno jsme byli obhlédnout terén a prodiskutovali jsme naše možnosti. Nechtěla jsem se do toho moc zapojovat.

,,Hele, Anny, nepropadáš depresi, že ne?" Dotkla se mé paže Malevia. Rychle jsem zavrtěla hlavou a zahnala tak hrozné představy smrti, které se mi míhaly v hlavě.

,,Neboj. Na své první bitvě jsem se taky hrozně bála. Dokonce jsem omdlela. A jak vidíš, přežila jsem! Nemusíš se bát, Anny. Je to normální. Neboj, bude to v pohodě." Ujistila mě Malevia.
,,Nechceš se třeba projít? Když nad tím přemýšlím, vůbec se neznáme. Teda jako známe, ale..." ,,Vím jak to myslíš Vio. Tak pojďme." Usmála jsem se na svoji starší sestru a chytila ji za paži.

,,Dobře. Tak mi třeba řekni...co ti jde." Navrhla Malevia. ,,Gymnastika, zpěv, sem tam dokážu něco nakreslit, jako malá jsem hrála na housle. Kluky jsem porážela ve sportech, nejčastěji fotbal." Vychrlila jsem na ni a po obličeji se mi rozlil úšklebek, když jsem si vzpomněla na ty kyselé ksichty kluků z dětsáku.

,,Sporty? No to buď ráda, že jsi nehrála s vlkodlaky. Pořád podvádí! S nimi se hrát nedá." Našpulila Via pusu.
,,Kluci, nooo..." Prohlásila jsem.
,,Přesně." Usmála se Via.

,,Dobře. Teď se ptám já." Ušklíbla jsem se. ,,Takže, chodila jsi někdy s někým?" Zeptala jsem se s obrovským úsměvem.

,,No...je mi jeden kluk předurčený." Řekla zamlkle Via a zadívala se do země. ,,Co je? Co se děje, Vio?" Zeptala jsem se starostlivě. ,,Myslím, že o mě nemá zájem." Zašeptala smutně. ,,Ach, Mal. Moc mě to mrzí. A kdo to vlastně je?" Zajímala jsem se. ,,Edward." Odpověděla mi Malevia. Edward...lamač dívčích srdcí. Tak mi ho tehdy představila Malevia. To on jí zjevně lámal srdce.

,,Promluvila sis s ním o tom vůbec?" Prohrábla jsem si vlasy. ,,Stydím se." Zrudla Via. ,,Ty se nebojíš jít válčit s nebezpečnými lovci, kteří si přejí naši smrt, ale stydíš se promluvit si s klukem, který ti byl předurčen? Nepoznávám tě, Vio." Musela jsem se rozesmát. Tohle jsem vážně nečekala.

,,Máś pravdu. Měla bych si s ním ještě dnes promluvit." Zamyslela se Malevia. ,,Ještě dnes?! Teď hned Vio!" Poručila jsem svojí sestře. ,,Ale no tak, Ann! Jeden kluk mi nesmí zkazit odpoledne s mojí malou sestřičkou." Zavrtěla hlavou Via. ,,Hele, Mal. Zítra už tu taky nebudeš muset být. Já s tebou budu navždy. I kdybych umřela, ale Edward...měli byste to probrat dřív než bude pozdě. Myslím, že se nemusíš bát, že bych tu zůstala trčet sama." Usmála jsem se do křoví, kde postával ležerné opřený o strom, Rio.

,,A víš ty co, Ann? Máš pravdu. Jdu na to." Nadechla se rozhodně Malevia. ,,Tak se mi líbíš sestřičko!" Zajásala jsem a poplácala ji po rameni. Malevia se nadšeně usmála a rozeběhla se zpět do tábora.

Posadila jsem se na zem a hleděla za ní. Nemusela jsem čekat dlouho a ucítila jsem, jak si ke mně někdo přisedl.

,,Kam šla?" Zeptal se zadumaně Rio. ,,Nedělej, že jsi neposlouchal, šmíráku." Vyjela jsem na něj a otočila se. Byl hodně blízko.

,,To by mě ani nenapadlo." Povzdechl si s úsměvem Rio. ,,No jasně." Uculila jsem se a lehce ho líbla na tvář.

,,Co se stane, když tam zítra umřu?" Podívala jsem se na něj. ,,Ale Annabell, proč by jsi umírala? Není důvod. Já tě ochráním. Všechno bude v pořádku." Utěšoval mě Rio. Natáhl se pro mě a přivinul mě do náruče.

,,Všechno bude v pořádku. Slibuju." Povzdechl si mi do vlasů a nězně mě pohladil po zádech.

Ať Rio tvrdil cokoliv, bylo mi jasné, že se bojí. Tuší, že je něco špatně. Že to nebude tak lehký boj, jak se tváří.