Smečka [UPRAVUJE SE]

XXXXII.-Nalezení

O měsíc později

Pohled Malevie

Už uplynul měsíc od Annabellina odchodu. Jak jsme tušili naše řady prořídly. Ztratili jsme spoustu přátel a zbytečně.

Museli jsme zůstat u Riových rodičů, protože náš domov byl zničený.

Ria ani jeho rodiče jsem od té doby neviděla. Slyšela jsem, že Rio se přestěhoval do pokoje, kde byli s Annabell naposled a odkud ještě nevyšel. Nikdo netuší jestli vůbec něco jí.

Já a Char jsme zůstaly u nás. Moc jsme nemluvily. Jen jsme tak nějak žily, ale zároveň ne. Jako bychom se pohybovali v nekonečné bublině plné našich nejhorších představ.

Asi týden po našem příchodu si začala Charlotte všechno srovnávat a začala, stejně jako několik dalších, pomáhat v rozkvětu Smečky. Chodila třeba na hlídky, pročesávala les a chodila trénovat. Vzchopila se a snažila se být silná.

Celý tento podivný klid, ale zničila jedna jediná zpráva.

Bylo to přesně měsíc, kdy se Annabell rozhodla pro Lovce. Neměla se k nám už nikdy vrátit. Ovšem ten den se všechno změnilo.

Začalo to tím, že za mnou doběhla celá vykulená Char:

,,Pane Bože Malevio! Honem pojď za mnou, tomu neuvěříš!" Zakřičela tmavovláska, když vtrhla do pokoje. Zrovna jsem seděla u stolu a prohlížela si fotografie.

,,Co se děje?" Povzdechla jsem si unaveně a prohrábla si vlasy. ,,Já...Annabell...je zpátky." Vykoktala Charlotte a já jen zůstala vykuleně hledět. ,,Char, není to vtip, že?" Zděsila jsem se.
,,Ne. Je nahoře na zemi, přišli sem hlídky, že tu je. Mohla bys zavolat Ria? Potřebujeme, aby někdo potvrdil, že je to skutečně ona." Vysvětlovala mi rychle Charlotte.

,,Já bych přece taky zvládla poznat jestli je to ona." Zamračila jsem se. ,,Ale ne tak jako Rio. Je s ní nějak propojený. Hlavně pojď honem, ať nečekají dlouho." Pomohla mi Char na nohy a vystrčila mě ze dveří.

Rozeběhla jsem se k Riově pokoji a zaťukala na dveře.

,,Nechci s tebou mluvit Malevio." Odpověděl mi Rio tupým hlasem. Už jsem za ním byla mnohokrát a jeho reakce byla pořád stejná.

,,Já vím, ale tentokrát je to strašně důležité." Zdůraznila jsem a zatáhla za kliku. Bohužel měl zamčeno.

,,I tak je mi to jedno." Odpověděl dutě Rio.

,,A co když se to týká Annabell?" Zeptala jsem se ho. Chvilku bylo ticho a pak cvakly dveře. Rio mi otevřel.

Vběhla jsem dovnitř. V pokoji bylo velmi dobře uklizeno což mě poměrně překvapilo. Rio byl také dobře upravený až na kruhy pod očima, velmi bílou pleť a taky byl pohublý.

,,Co je s Annabell?" Vychrlil na mě netrpělivě Rio. ,,Před chvílí ji objevili hlídači. Je prý nahoře, potřebují tě, abys řekl jestli je to ona nebo ne." Vysvětlila jsem mu rychle. ,,Dobře, tak tedy honem musíme jít." Řekl a vyběhl společně se mnou z pokoje.

Pohled Ria

Všemožnými cestami jsme se dostali až k hlavní bráně a potom nahoru na zem. Celou dobu jsem nemohl přestat myslet na to, co Annabell řeknu, až ji uvidím.

Vyběhli jsme na loučku, kde už byla Char a nějací hlídači. Stáli kolem někoho, kdo ležel na zemi.

Přišli jsme blíž a potom jsme tu dívku uviděli. Na první pohled jsem ji nemohl poznat. Vlasy měla rozcuchané, byla na kost hubená a bledá, celá špinavá a promočená. Když jsem se ale podíval znovu, poznal jsem ji. Byla to Annabell.

Okamžitě jsem se k ní rozeběhl. Odstrčil jsem cestou všechny, kteří mi zavazeli a kleknul si do trávy vedle Anny.

Natáhl jsem se a sevřel jí ruce. Byla snad i podchlazená! Co to tam s ní udělali? Co s ní je?

,,Annabell?" Zašeptal jsem a čekal jakýkoliv náznak. Jenže její oči byly prázdné. Jakoby tu byla fyzicky, ale duší i myšlenkama byla někde úplně jinde. Neviděla mě ani nevnímala.

,,Je to ona?" Špitla za mnou rozklepaná Malevia. ,,Jistěže." Odpověděl jsem co nejklidněji.

Odhrnul jsem Anny vlasy z tváře a pak jsem ji vzal do náručí.

Odnesl jsem ji ke mně do pokoje a velmi opatrně ji položil na postel. Malevia mě celou dobu mlčky následovala.

,,Co to s ní je?" Zeptala se mě Mal. Znovu jsem se podíval na Annyin prázdný pohled a bezmocně zavrtěl hlavou.

,,Netuším, ale rozhodně s ní něco hrozného provedli..."