1

320 47 4
                                    

Říkalo se, že za těmi dveřmi žije něco hrozného. A všechny ty řeči se šířily jako nezastavitelná vlna nemilosrdně ničící a pohlcující vše ve svém dosahu. Nikdo těm slovům nemohl utéct, každý je znal, každý je předával dál, až se jejich význam dočista měnil, nabýval větších, dosti přehnaných rozměrů, a nikdo tak už tu skutečnou pravdu neznal.

Bylo to však varování, jež nikdo nebral na lehkou váhu.

Jimin ale i přesto často sedával ve svém pokoji u okna s roztaženými závěsy a hleděl na onen dům se špatnou pověstí, co se nacházel přímo naproti tomu jejich.

Tma.

Nikdy nezahlédl byť jen slabounké světlo. Nikdy neviděl nikoho vyjít ven.

Cítil úzkost. A možná taky trochu strach podnícený jeho neutichající dětskou zvědavostí.

PSYCHÉ | kth x pjm ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat