5

177 41 0
                                    

Toho dne bylo opravdu hezky, a proto mu bylo dovoleno hrát si venku na zahradě, aniž by jej někdo peskoval za to, že sedí na zemi a může nastydnout. A i když Jimin nevěděl, zda je pod dohledem své matky či někoho jiného, oči mu neustále sklouzávaly jedním směrem a to k protějšímu domu, který za denního světla vypadal snad ještě osamělejší a Jimin si to moc dobře uvědomoval, protože i on se cítil podobným způsobem.

A pak ho spatřil. Znovu v tom samém okně, jako minule, snad ještě zkroušenějšího než předtím. Jimina pohltila úzkost společně s lítostí. A tak pozvedl svou ruku a uplakanému chlapci zamával, doufajíc, že na jeho tváři vytvoří alespoň malinký úsměv. No stal se však přesný opak. Rozplakal se ještě víc.

PSYCHÉ | kth x pjm ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat