"Co se ti sakra stalo?"
Jimin nevěřícně sledoval Taehyungovu tvář.
"Nic," odsekl mu však.
"Nic? Děláš si srandu? Vypadáš strašně."
"S tím jsem se nějak smířil."
Jeho obličej byl celý potlučený. A Jiminovi bylo jasné, že to musí pěkně bolet. Proto nechápal, proč takhle Taehyung mluví. Jako kdyby o nic nešlo.
"Vůbec tě nepoznávám," zamumlal Jimin s pokroucením hlavy. "Porval ses? S kým?"
"Do toho ti nic není."
"To teda sakra je!" vyhrkl naštvaně. "Jsi můj nejlepší kamarád... Tak mi prosím konečně řekni, co se děje."
Copak mu to vážně nedocházelo? Chce mu jen pomoct...
Taehyung na něj pak chvíli mlčky hleděl a Jimin pouze čekal na to, co z něj v reakci vypadne.
"Děje se to, že mě přestává bavit být tím, na koho si pořád všichni akorát dovolují. Nejsem totiž žádný slaboch, jen jsem je všechny pokaždé nechal." Nikdy se proti nikomu nebránil. Nikdy. Bylo toho však už příliš. Veškeré dobře skrývané emoce se začaly dostávat napovrch. Jeho další slova tak potom řekl s jasným účelem, byť to vyslovit nahlas navzdory všemu nebylo úplně lehké.
"Nepotřebuju tě mít neustále za zády, Jimine. Abys mě chránil. Zvládnu to sám."
ČTEŠ
PSYCHÉ | kth x pjm ✔
FanficByly to jen pomluvy, nebo se za varovnými slovy skutečně skrývala pravda, která měla udržet v bezpečí všechny, co je kdy uslyší? I kdyby ano, Jimin rozhodně nebyl tím, kdo by bral obě možnosti na vědomí. Navzdory všemu totiž v jeho životě Taehyung z...
