"Panebože, jsi v pořádku?"
Byla to naprosto zbytečná otázka, protože odpověď měl Jimin přímo před sebou, no nemohl se jí ubránit.
Chtěl vědět, co se stalo, jak a proč, kdo, ale věděl, že od Taehyunga se za jeho momentálního stavu stejně nic nedozví. Na to se až moc zalykal vzlyky a bylo jasné, že nebude schopný zformulovat jedinou větu.
"Tae..."
Schovával si obličej rukami, i tak ale Jimin nemohl přehlédnout všechna jeho zranění.
Jimin se vedle něj posadil na zem a jednou rukou ho vzal kolem ramen. Sám nebyl v pohodě, protože pořád pociťoval dozvuky strachu, kdy netušil, kde Taehyung vůbec je, ale ani teď to nebylo o moc lepší, každopádně mu alespoň k částečnému klidu stačilo to, že ho našel, ať už tedy v jakémkoli stavu.
"Ch-chci, aby to to v-všechno skončilo."
"Bude to dobrý," ujišťoval ho Jimin.
"N-nevěřím."
"Klid. Všechno bude fajn, slibuju."
ČTEŠ
PSYCHÉ | kth x pjm ✔
FanficByly to jen pomluvy, nebo se za varovnými slovy skutečně skrývala pravda, která měla udržet v bezpečí všechny, co je kdy uslyší? I kdyby ano, Jimin rozhodně nebyl tím, kdo by bral obě možnosti na vědomí. Navzdory všemu totiž v jeho životě Taehyung z...
