Jimin to nevydržel příliš dlouho.
Podle receptu mamky upekl čokoládové sušenky a odpoledne se vydal k Taehyungovi domů. Bylo mu jedno, jestli ho něčí zvědavé oči uvidí, jak se to míří přes silnici přímo k domu, o kterém se v jejich ulici nevybíravě mluví, co pamatuje, jsou to všechno jen hloupé řeči, kterými by se více neměl nechávat ovlivnit.
Vlastně si nebyl úplně jistý tím, co dělá a jak to celé dopadne. Dopředu si připravoval, co Taehyungovi poví, ale tak nějak počítal i s tím, že to celé dopadne úplně jinak, než si představuje.
"Jimine?" ozvalo se zpoza domovních dveří chvilku poté, co Jimin zaťukal.
Nebylo totiž zvykem, aby chodil takhle. Po většinou se vplížil přes zahradu a dovnitř se dostal zadními dveřmi.
"Jo, jsem to já," odpověděl. "Otevři mi."
"Co blbneš?" zeptal se Taehyung, jakmile je už žádné dveře neoddělovaly. "Co tady děláš?" ptal se dál, zatímco očima prohledával jejich okolí.
"Musíme si promluvit."
Taehyung si ho podezíravě prohlédl, načež mu pohled padl na čerstvě upečené sušenky.
"Mohlo mi to být jasné," zamumlal. "Po tom, co jsi mě ignoroval. Co jsem udělal tentokrát?"
"Už o všem vím," přiznal Jimin a Taehyungovi dle jeho výrazu stačila vteřina na to, aby pochopil, o čem Jimin mluví.
"Běž pryč."
"Ne," namítl Jimin. "Pustíš mě dovnitř a budeme o tom mluvit, ať se ti to líbí nebo ne."
ČTEŠ
PSYCHÉ | kth x pjm ✔
FanfictionByly to jen pomluvy, nebo se za varovnými slovy skutečně skrývala pravda, která měla udržet v bezpečí všechny, co je kdy uslyší? I kdyby ano, Jimin rozhodně nebyl tím, kdo by bral obě možnosti na vědomí. Navzdory všemu totiž v jeho životě Taehyung z...
