Šach mat [HP FF] ✔

5| kapitola - Křiklan zasahuje

Ahoj, po týdnu je další kapitola opět na světě. Když mi do komentářů napíšete svůj názor, popřípadě dáte hlas, budu moc ráda. Přeju hezkej nadcházející víkend. resthefuture :)

Selie se zdál sen, že utíká chodbou a spadne ze schodů. A přesně to kopnutí na posteli ji probudilo. Promnula si oči, protože místnost byla plná světla. Co se to děje? Takové světlo ve Zmijozelu nebývá...

„Dobré ráno," ozvalo se nad ní a ona spatřila asi čtyřicetiletou ženu s černými vlasy. Na sobě měla bílý plášť. „Co dělá hlava?" zajímalo tu ženu.
„No, ehm, dobrá?" byla to spíš otázka než odpověď. „Ehm, můžete mi říct, co tady dělám?" vyšlo z ní inteligentně a nejraději by si nafackovala za to koktání. Zněla jak nějaká ustrašená prvačka, co poprvé vidí bubáka. Jenže ona si na nic nevzpomínala. Její poslední vzpomínka končila tím, že se ona a Severus hádali ohledně paměťových kouzel.
„Spadla jste na schodech a poškodila jste si spánkovou kost," vysvětlila jí zdravotnice. „Děvče bláznivé, to musíte běhat po nocích na chodbách?" začala jí spílat. „Ještě, že tam byl ten chlapec," zamumlala si.
„Chlapec?" zbystřila Selie. Že by Severus?
„Ten černovlasý hoch, co Vás sem přinesl," vysvětlila jí. „Měla byste mu pořádně poděkovat. Kdyby Vás nenašel, mohlo to být daleko horší!" rozohnila se.

V tu chvíli si začala matně vzpomínat. Po tom, co se pohádali utíkala směrem do ložnice, jenže si nevšimla schodů a spadla z nich na zem. Takže Severus šel s největší pravděpodobností za ní a našel jí na zemi a donesl ji sem. „Selie?" probral jí z myšlenek jeho hlas. Zvedla hlavu a její pohled se zapíchl do těch černých očí.
„Jak ti je?" zajímalo ho a přisedl si na protější postel. „Včera si mě docela vyděsila."
„Už je mi fajn. Jaktože nejsi na hodině?" Překvapeně se po ní podíval.
„Je půl třetí odpoledne," oznámil jí a hlavou kývl k oknu. Po pozemcích se procházeli studenti a užívali si neobvykle slunečný den.
Do místnosti vešla ošetřovatelka. „Tohle vypijte," podala ji brčálově zelený lektvar, „a můžete jít. Ale žádné běhání po chodbách!" Selie vypila lektvar a nadšeně opustila postel.

Druhý den už seděla na hodině lektvarů. Způsob Křiklanovy výuky se nijak nelišil od té jejich. A Křiklan byl ze Severuse samozřejmě nadšený, respektive z jeho dokonalých lektvarů. A protože Selie s ním byla ve dvojici, pěl chválu i na její osobu. „To je skvělé, naprosto skvělé. Vidím, že v Ilvermorny je výuka lektvarů na velice dobré úrovni," chválil je, až Selie nad pohledy svých spolužáků zrudla.
„Pane Perkinsi, slečno Andersonová," oslovil je jejich vymyšlenými jmény, až se oba skoro zapomněli otočit. „Pořádám zde takovou malou oslavu pro pár vybraných studentů," začal a Severus se v duchu uchechtl. Jako by tohle už jednou neslyšel. „Byl bych poctěn, kdybyste se mohli dostavit a případně obohatit diskusi o nějaké americké postupy ve světě kouzel," upřel na ně své oči.
„Ano, pane profesore, rádi přijedeme," odpověděl za něj Severus.
„Výborně," zajásal Křiklan. „Očekávejte mou sovu."

A tak tu teď o tři týdny později seděli. Selie ve své době nepatřila do Křikova klubu. Vlastně ani nebyla možnost, že by si jí hlava zmijozelské koleje všimla. V lektvarech patřila k šedému průměru. Byla dvojího původu, její otec byl sice čistokrevný, ale rozhodně nebyl z rodiny typu Blackovi, Malfoyovi nebo Snapeovi. Pohledem zabloudila k Severusovi, který seděl vedle ní, a právě o něčem živě diskutoval s Křiklanem. Vypadalo to, že je ve svém živlu.
„Povězte mi, Severusi, co dělají vaši rodiče v Americe?" dychtil lektvarista po nějakých informacích. „Otec pracuje v MACUSA na jednom z bezpečnostních oddělení a moje matka přednáší na univerzitě," pohotově zareagoval. A vlastně ani moc nelhal. Jeho otec sice nepracoval v MACUSA, ale byl vedoucím Odboru pro kouzelnickou spolupráci na Ministerstvu a také jedním ze členů Starostolce. A jeho matka opravdu přednášela na Londýnské univerzitě o lektvarech.