Šach mat [HP FF] ✔

8| kapitola - Obraceč

Je tu zase čtvrtek, takže i nová kapitola. Užijte si víkend a když mi napíšete komentář / dáte hlas, budu moc ráda :) Příjemné počtení. resthefuture

Nakonec se od sebe museli odtrhnout, protože se jim nedostávalo vzduchu. Mírně se odtáhla od něj a byla ráda, že se opírá zády o zeď. Měla pocit, jako by měla každou chvíli vybuchnout. Její rty doslova hořely a ona si připadala malátná.

Pátravě se na Severuse podívala. Tváře měl trochu zardělé a jeho oči vypadaly vřelejší, než kdy viděla.
„Co bude teď?" přerušila Selie ticho. Severus se ušklíbl.
„Ne, že bych nebyl pro pokračování v naší předešlé činnosti, ale vzhledem k tvým botám, respektive jejich nedostatku ti navrhuji doprovod do ložnice," řekl rychle a zněl poněkud nervózně. Selie zčervenala, ale chytla se jeho ruky. Měl pravdu, kvůli těm zatraceným botám jí teď byla pořádná zima. Rychle došli k její ložnici. Severus ji galantně otevřel. Chtěla se na něj otočit, aby se s ním rozloučila, ale prošel za ní rovnou do jejího pokoje.
„Měla by sis dát horkou sprchu a jít si lehnout," kývl hlavou směrem k jejím bosým nohám.

Konečně mohla ze sebe sundat šaty. Oči se jí klížily únavou, proto očistu zredukovala na opravdu rychlou horkou sprchu. Z věšáku na dveřích sundala župan a zabalila se do něj. Pomalu otevřela dveře a nakoukla ven. Severus tam nebyl.

Na jednu stranu byla snad i ráda. Vůbec nevěděla, jak se k němu má to pom všem chovat. Na druhou stranu jí to bylo líto. To jí nestál ani za to, aby jí řekl dobrou noc? Zatřásla hlavou a vlezla si pod peřinu. Když šmátrala po hůlce, aby zhasla světlo v pokoji, ozvalo se klepání na dveře.
„Ano?" Ve dveřích se objevila Severusova hlava.
„Můžu dál?"
„Jo, jasně," zvedla se do sedu. Severus za sebou zavřel dveře a popošel blíž k ní. Selie mu udělala místo a on se posadil k ní. Zalovil v kapse a vytáhl temně zelený flakonek. „Vypij to," přikázal jí. Selie si ho od něj vzala a zvědavě k němu čuchla. Severus se bavil. „Obyčejný lektvar proti nachlazení," informoval ji. „Jestli nechceš zítra kýchat a smrkat, doporučuji ti ho vypít." Poslechla ho a vyklopila ho do sebe. Chuť byla příšerná.
„To je odporný," sdělila mu svůj názor. Na moment zalitovala, že to do sebe tak neuváženě hodila.
„Tolik k mým schopnostem v lektvarech," pronesl dramaticky. „Uznávám, že to není máslový ležák, ale vyléčí tě to," zvedl se z postele a zamířil ke dveřím.

Selie to trochu zamrzelo. Ten polibek na chodbě byl úžasný a ona doufala, že by jí mohl dát ještě jeden na dobrou noc. „Dobře se vyspi," řekl jí ve dveřích. Hm, tolik k přání dobré noci. Unaveně zabořila hlavu do polštáře.

Když ráno došla na snídani, Severuse nikde neviděla. Štvalo jí to. Oni dva byli jako kočka s myší. A navíc měla pocit, že si s ní Severus hraje. A ona se chytá jako ryba na vlasec. Když mu poprvé dala obyčejnou pusu na tvář, dělal jakoby nic. Včera se spolu líbali na chodbě a teď se jí snad vyhýbá.

Vzala si toust a namazalo si ho džemem. Nalila si hrnek kávy a pohledem zabrousila k profesorskému stoly. „Ahoj," ozvalo se kousek od ní. Zvedla hlavu a chtěla Severusovi udělat místo vedle sebe. Jenže tohle rozhodně nebyl Severus.

Byl to kluk, odhadovala mu patnáct nebo šestnáct let. Měl světle hnědé vlasy a modré oči. Podle zmijozelské uniformy chodili do stejné koleje. Měla pocit, že ho párkrát zahlédla ve společenské místnosti, ale určitě se s ním nikdy nebavila.
„Ahoj," pronesla neutrálně. Neměla nejmenší tušení, co po ní může chtít.
„Můžu si přisednout?" počkal na její kývnutí a posadil se vedle ní. „Doufám, že tě neruším při ranní rutině," usmál se na ní. „Mimochodem, jmenuju se Calvin."
„Selie," natáhla k němu ruku.
„Těší mě, Selie. Ty jsi z Ilvermorny, viď?" dychtivě se zeptal.
„Ano."
„Jaký to tam je? Chodí tam můj bratranec Edward. V jaký seš koleji?" začal chrlit otázky a v Selie hrklo. O Ilvermorny vlastně nic moc nevěděla. Vždycky to byl Severus, kdo odpovídal na zvídavé otázky ostatních na americkou kouzelnickou školu. Už si chtěla začít vymýšlet nějaké blbosti, když si všimla Severuse stojícího kousek od nich.