Šach mat [HP FF] ✔

12| kapitola - Domů

Minule jsem sice slibovala, že kapitolu přidám dřív, což se mi rozhodně nesplnilo, takže se případným čtenářům omlouvám. Zkouškový je opravdu děsný období. Nestíhala jsem nic jinýho, než se učit. Snad se vám kapitola bude líbit. ZA každý komentář nebo hlas budu moc ráda. Užívejte si hezkého počasí.

resthefuture

Strávili spolu sami ještě další dva dny. Selie byla nadšená. Měla Severuse jen pro sebe a nemuseli brát ohled na žádné mezikolejní předsudky. Když ráno vstali se sedli si ke snídani, Severus zpozoroval na její jinak bezstarostné tváři jakýsi náznak nervozity.

„Děje se něco?" zajímal se, zatímco si ji důkladně prohlížel přes svůj šálek kávy.
„Nic," řekla až příliš rychle na to, aby ji to mohl věřit. Korunovala to tím, že přidala nervózní pokus o úsměv.
„Sel," přesunul se vedle ní. „Co se děje? Je to kvůli tomu, že přijedou rodiče?"
„Ne!" Když viděla jeho podezřívavý pohled, kapitulovala. „Dobře, jsem z toho strašně nesvá."
„A to proč?" zajímalo ho. Vždyť se zase nic tak strašného neděje, ne?
„Tak se kolem sebe rozhlídni!" praštila svým hrkem tak moc, že si horkou tekutinou polila pravou ruku. Severus pohotově mávl hůlkou a už měla na postiženém místě studený zábal.
„Co blázníš?" Selie nebyla nervózní, ona byla vyděšená a třásla se jako ratlík. „Můžeš mi to nějak vysvětlit?"

„Tobě to furt nedochází?" zvýšila znovu hlas. „Žiješ si v luxusním zámku svých zazobaných rodičů. Co si myslíš, že na mě řeknou, až jim představíš chudou holku, která je navíc napůl mudla?! Co asi řeknou tvoji čistokrevní rodiče na to, že moje matka neumí kouzlit?!" teď už na něj nepokrytě křičela.

„Sel!" vzal ji Severus za oba lokty a silně s ní zatřásl. Měl pocit, že jinak by se snad neuklidnila. Donutil ji se posadit na křeslo, které stálo nedaleko. Klekl si před ní. „Myslel jsem, že tohle už jsme kdysi řešili. Snad jsem ti jasně řekl, že mi na původu nezáleží!" mrzelo ho, že si to o něm myslela. Doufal, že tohle už si snad jednou pro vždy vyjasnili. Vždyť by s ní přece nechodil, kdyby mu vadilo, že její matka nekouzlí.

„Ale tady nejde o tebe," pronesla už smířlivěji. „Prostě tohle všechno představování je pro mě úplně něco novýho. Já vím, že ty si o mně nemyslíš, že jsem póvl," pohladila ho po ruce a sama se trochu zastyděla, že na něj předtím tak vyjela. „Jen se bojím, co si o mně budou tví rodiče myslet. Chtěla bych se jim zalíbit, protože mi na tobě záleží," podívala se na něj. Severus ji postavil na nohy a věnoval ji polibek.
„Budeš se ji líbit, seš totiž úžasná," zašeptal ji do ucha.

Nakonec se uklidnila a Severus ji dokonce přemluvil na krátkou procházku po okolí. Když se vrátili domů, Severus nechal u skřítka objednat sendviče k obědu. Byli z procházky ještě oba promrzlí, tak se společně stulili ke krbu a četli si. Idylku o hodinu později narušil zvuk otevírajících se dveří.
Severus vstal a nakoukl z haly, ve které se právě nacházeli, směrem ke vchodovým dveřím, kde stále jeho matka.

„Ahoj, mami," pozdravil a to už byla u něj a vlepila mu mateřskou pusu na spánek. „Kde je otec?" zajímal se, když si uvědomil, že ji nedoprovází.
„Zůstal ještě u Benettových, vrátí se až zítra. Já potřebuju dopsat ještě článek do Lektvarologa, tak jsem tam s ním nemohla zůstat," vysvětlovala, zatímco zvědavě nakukovala za jeho záda. Severus si do té doby neuvědomil, že za ním Selie sedí.

„Omlouvám se," otočil se na ní. „Selie, tohle je má matka Eileen Snapeová, mami, tohle je Selie Chesterová," představil je navzájem. Selie si paní Snapeovou důkladně prohlížela. Měla stejně tmavé vlasy jako její syn, ale usoudila, že oči po má otci, protože Eileen měla zářivě modré skoro jako ona sama.
„Moc mě těší, paní Snapeová," pokývala hlavou na pozdrav.
„Mě taky, Selie. A neříkej mi paní Snapeová, jsem Eileen," potřásly si rukama a Selie se šťastně usmála. Severusova matka na ni působila velmi sympatickým dojmem.