Šach mat [HP FF] ✔

18| kapitola - V cizí mysli

Kapitola je o něco dřív, ale snad nikdo nebude proti :) Navíc je trochu delší - alespoň jsem se trochu revanšovala. Prvních dva týdny v srpnu jsem pryč, takže na další kapitolu si budete muset chvíli počkat. Nicméně doufám, že se vám tahle bude líbit. Hlas či komentář mi udělá radost :)
resthefuture

Ocitl se v její hlavě. Věděl, že by se měl co nejrychleji dostat ke vzpomínce, ale nemohl si pomoci! Její vzpomínky se před ním míhaly jedna přes druhou.

Mohlo jí být tak pět, šest let. Hrála si na dětském hřišti, lezla na prolézačce, když najednou spadla. Začala plakat, v tu chvíli u ní byla její matka a pofoukala jí koleno.

Oslava jejích jedenáctých narozenin. Selie seděla v kuchyni, před ní stál dort a ona sfoukla svíčky. Chvíli potom se za oknem objevila sova. Všiml si, jak jí zajiskřily oči, když uviděla bradavičkou pečeť. Netrpělivě otevřela dopis. Pak zvedla oči.
„Pojedu do Bradavic!" šťastně zavýskla a skočila obou rodičům do náruče. „Budu kouzelnice, jako ty tati."

Najednou se objevil ve Velké síni. Profesorka McGonagallová vyvolala její jméno a Selie se posadila na stoličku, Moudrý klobouk byl na její hlavě. „Jsi velmi chytré děvče. Máš nezkrotnou povahu, ale taky velmi bystrou mysl," zněl klobouk zamyšleně. „Váhám, zda Havraspár nebo Nebelvír, ale ano, tady to je. Je to odvaha, co tě utváří. Takže NEBELVÍR!" vykřikl klobouk nahlas. Severuse to překvapilo, Selie mu nikdy neřekla, že ji klobouk zvažoval poslat do Havraspáru.

Ples v jejich třetím ročníku. Selie seděla sama u stolu, ostatní její spolužáci se bavili na parketě.
„Proč netancuješ?" objevila se u ní Katie.
„Podívej se na mě. Jsem nemehlo, tancovat neumím. A i kdyby, žádnej kluk by se mnou tančit nechtěl."

Tahle vzpomínka už mu byla dobře známá. Bylo to jedno z jejich dostaveníček v koupelně. Rychle to přeskočil, nesměl se rozptylovat. Pak se objevovaly další záblesky.

Loučila se s ním ve vlaku.

Večeře s Lupinem.

Pak narazil, na co potřeboval. Selie stála uprostřed jakéhosi náměstí. Kolem ní bylo několik lidí z Řádu. Útočili na ně smrtijedi. Viděl Blacka, jak odráží jednu z kleteb, Lupin měl problémy. Za cíl si ho vybrali dva přisluhovači temného pána. Selie se snažila vykrýt některé jejich kletby, a proto si nevšimla, když na ni jeden ze smrtijedů zamířil hůlkou a vykřikl: „Dolorum!"

Severuse zasáhla neskutečná bolest. Znal tu kletbu, byla horší než Crucio. Byla to mučící kletba z černé magie. Měl pocit, jako by hořel za živa a zároveň ho někdo stahoval z kůže. Prsty mu brněly tak nesnesitelně, že kdyby mohl, snad by si je usekl. Tělem jako by mu snad projížděl obrovský had a způsoboval mu neskutečné křeče.

Snažil se vydržet co nejdéle. Když už si myslel, že to nevydrží a omdlí bolestí, kolem něj se vytvořila spirála, byl vtažen zpátky a jejich spojení se přerušilo.

Prudce oddechoval. Bylo to horší, než si myslel. Měl pocit, jako kdyby snad doběhl dva maratóny za sebou. Když konečně popadl dech, zaměřil svůj pohled na Selie. Viděl, jak pomalu lapá po dechu, pak zatřásla hlavou a dezorientovaně se rozhlížela po pokoji.

Když viděl, že se probudila, jeho tělo si uvědomilo, co před chvílí absolvoval a vyčerpáním se zhroutil na nejbližší pohovku.

Probudil se už ve svém pokoji. Pravděpodobně Brumbál ho kouzlem dostal do jeho postele. Netušil, kolik hodin spal, ale pohled k oknu ho ujistil, že už je večer. Pomalu se vyhrabal z postele a zamířil do koupelny. Použít nitrozpyt takhle dlouho je vysilující, ještě na člověka v kómatu, který se vám podvědomě brání. Rukou si prohrábl zpocené vlasy. Definitivně potřebuje sprchu.