Šach mat [HP FF] ✔

17| kapitola - Fénixův Řád

Týden uběhl od minulé kapitoly, tak přináším další díl. Snad se bude zamlouvat. Pokud se rozhodnete mi napsat komentář/hlas, tak budu moc ráda.

restheuture

„Pomůžete nám, Severusi?" zeptal se ho ředitel. Stále tomu nemohl uvěřit. Připravoval se na cokoli, že ho vyhodí, nebude s ním chtít mluvit...Ale rozhodně si nemyslel, že ji tu najde ležet v kómatu.

Ředitel věděl o jejich vztahu, v pátém ročníku to koneckonců věděla celá škola. Došlo mu, že ho v podstatě využil. Ukázal mu, jak špatně na tom Selie je, aby souhlasil a pomohl jim doplnit zásoby lektvarů. Občas nechápal, jak je možné, že ředitel byl zařazen do Nebelvíru. Tohle byla naprosto jasná zmijozelská taktitka.

„Ano," kývl.

Otřel si rukou zpocené čelo a dál pokračoval v míchání. Třikrát ve směru, přidat snítku kořen Mandragory, dvě minuty odstát a poté zamíchat pětkrát proti směru hodinových ručiček. Tohle byla už čtvrtá várka Kostirostu během dvou dní. Lektvar patřil mezi ty nejlehčí, ovšem kontrolovat další dva lektvary bylo už složitější.

Unaveně se složil na pohovku, která byla za závěsem v jeho momentální provizorní laboratoři. Konečně po deseti hodinách vaření si mohl vydechnout. Všechno měl hotové, až na jeden lektvar, který teď potichu bublal v místnosti. Byl to už čtvrtý lektvar, o kterém doufal, že by mohl Selie pomoci.

Posadil se vedle její postele. Stále ho děsilo, jak moc bledá byla ve tváři. A to říkal on, jeden z nejvíce bledých lidí široko daleko. Vytáhl hůlku a zkusil na ni pár základních diagnostických kouzel. V prvním ročníku na univerzitě jakožto student lektvarů musel absolvovat kurz léčitelství, součástí toho byly i praxe v nemocnici.

Kouzlo mu však řeklo jen to, že její tělo je v pořádku. S nadsázkou by se dalo říct, že až na to bezvědomí byla úplně v pořádku.

Jeho prohlídku narušil Lupin, který vpadl do místnosti. Uviděl Severuse, jak se sklání nad polonahou Selie. Rychle překonal krátkou vzdálenost mezi nimi.
„Dej ty pracky pryč!" vyjel na něj, žárlivost z něj doslova čišela.
„Uklidni se, Lupine. Pochybuji, že máš za sebou zdravotnický kurz," rentgenoval pohledem jeho ušmudlané oblečení. Tušil, že si jeho rodiče stěží mohli dovolit zaplatit mu nějaké vyšší vzdělání, i když chytrý byl dost. Zatřepal hlavou. Věděl, že by Selie byla naštvaná, kdyby viděla, jak arogantně o něm smýšlí.

„Jestli chceš, abych ji pomohl, nech mě dělat svou práci," řekl mu jasně a zkoušel další diagnostická kouzla. Všiml si, jak ji Lupin majetnicky chytl za ruku.
„A to u toho musí být jen v podprsence?" nelíbilo se mu, že jeho přítelkyně tu teď leží polonahá.
„Jestli ti tohle dělá problém, Lupine," protáhl Severus. „Ujišťuju tě, že jsem z ní viděl daleko víc, takže můžeš být v klidu," ušklíbl se na svého bývalého spolužáka. Ten se nadechoval, že něco řekne. Tu chvíli si vybral Brumbál, aby vstoupil do místnosti. Všiml si ne zrovna přátelských výrazů svých bývalých studentů.
„Přišel jste na něco, Severusi?"

„Až na to bezvědomí je v pořádku. Technicky vzato jí žádné zranění nebrání v tom, aby se probudila. Ta kletba, která jí zasáhla, musela nějak zablokovat její mysl," přemýšlel nahlas. „Zkusím uvařit nějaké lektvary, které by mohly pomoci," slíbil.

Byl tu už téměř týden a ještě se nikam neposunul. Pokud ani tenhle lektvar nepomůže, bude muset zkusit něco jiného. Teď ale bude muset nechat kotlík odstát šest hodin, během kterých se konečně vyspí.