Šach mat [HP FF] ✔

16| kapitola - Hledání

Minulá kapitola byla trošku kratší, tak jsem se to teď snažila vynahradit :) Pokud dostanu od vás nějaké hlasy a komentáře, budu moc rád. Doufám, že si ti školou povinní z vás užívají volno. Hezké počtení, resthefuture :) 
P. S. Obrázek výše je výhled z francouzské kouzelnické univerzity :))

Severus sebou unaveně trhl. Zvedl hlavu a bolestivě si mnul krk. Tohle bylo už potřetí tenhle týden, co usnul na stole nad úkolem. Nikdy neměl nějak tvrdé spaní, ale poslední dobou spal maximálně tři hodiny denně.

Vždycky to probíhalo stejně, lehnul si do postele kolem půlnoci a do dvou nemohl zabrat. Nakonec se mu to podařilo, ale probudil ho vždycky jeden konkrétní sen.

Byl v Bradavicích, všechno kolem něj bylo známé a přece trochu jiné. Studenty jako by nepoznával, společenská místnost byla jinak uspořádaná, než si pamatoval. A učitelé jako kdyby byli najednou mladší.

Sen pokračoval. Byl v prefektské koupelně. Často si tam po ránu šel vyčistit hlavu. Užíval si příjemnou vůni a zaklonil hlavu, aby se opřel o kraj bazénku. Vyrušil ho hlas. Hlas, který nedokázal nikomu přiřadit, ale přesto si byl jist, že ho zná.

„Severusi?" byl to bezpochyby holčičí hlas. Vždycky těsně předtím, než se otočil. aby viděl kdo je, se probudil.

Štvalo ho to. Proč stále tenhle stejný sen? A proč se vždycky probudí těsně předtím, než se podívá do její tváře? Už dvakrát použil lektvar bezesný spánek, aby si alespoň trochu odpočinul. Věděl, že to takhle nemůže jít dál. Za chvíli by si na něm vytvořil závislost a už by bez něj dál neusnul.

Zatřásl hlavou a natáhl se po hrnku s kávou, kterou měl na rohu stolu. Měl by to co nejrychleji vyřešit. Takhle se za chvíli sesype. Naštěstí už mu zbýval jen jeden týden školy a druhý ročník Akademie magických věd a umění obor lektvary a černá magie bude mít úspěšně zakončený. Na léto se vrátí zpátky do Anglie. Doufal, že změna prostředí bude ku prospěchu i jeho spánku.

„Dobré ráno, studenti. Je mi jasné, že už se nemůžete dočkat prázdnin," pozdravil profesor Mathieu, když přišel do učebny. „Nicméně dnes jsem si pro vás připravil opravdový skvost," pochlubil se, zatímco hůlkou chystal věci na hodinu. Severus mu dal v duchu za pravdu.

„Troufám si tvrdit, že většina z vás s předmětem dnešní přednášky ještě neměla co dočinění," stále je napínal. Pak zašátral ve své brašně a vytáhl jakýsi šperk. „Nechám kolovat," rozhlédl se po místnosti, kde sedělo patnáct studentů. „Zajímalo by mě, jestli bude někdo z vás vědět, oč se jedná."

Severus seděl až v poslední lavici. Nebylo to jeho zvykem, ovšem dnes v noci opět nemohl spát. Zase měl ten zatracený sen! Usnul až těsně nad ránem a do třídy doběhl jako poslední. Nakonec se na něj otočila Violetta sedící před ním a do ruky mu dala ten záhadný předmět.

Byl to šperk, velmi starý. Byl tak starý, že ani nebylo poznat, z jakého kovu byl vyroben. Severus si ho chvíli prohlížel a žmoulal ho v ruce. Dal si ho co nejblíž k očím, když si všiml miniaturních přesýpacích hodin. Pak ho to praštilo.

To je přece obraceč času!

Hlavou se mu začaly míhat vzpomínky. Bylo to jako při horečce, kdy se člověku promítá vše v rychlém sledu.

Školní trest a obraceč času, kdy se dostali do minulosti. Rozhovory s ředitelem Dippetem a mladým Křiklanem. Procházky po zasněžených pozemcích. Tanec v Komnatě nejvyšší potřeby. Ples a polibek. A pak scéna z jeho snu – koupal se v prefektské koupelně a když uslyšel ten hlas, neprobudil se, ale otočil se.