Šach mat [HP FF] ✔

14| kapitola - Musím to udělat

Zdravím, moc se omlouvám za tak dlouhou a neplánovanou pauzu. Nicméně byla jsem pryč a nikde nebylo připojení k internetu. Alespoň je povídka o něco delší, než bývá zvykem. Doufám, že se vám bude líbit :) Za hlasy a komentáře budu moc ráda. Hezké prázdniny!
resthefuture

Šoural se pomalu zpátky na kolej. Vůbec nevěděl, jak dlouho mu to zabralo. Coural se hradem, nikam nespěchal.

Měl jí říct, že ji miluje, přesvědčoval sám sebe. Kdyby jí to tehdy taky řekl...Možná by mu teď dala šanci a poslouchala by ho. Nejradši by si za to teď ukroutil hlavu. Bál se. Bál se jí to říct, protože si vždycky vybavil, jak to dopadlo minule. Řekl tehdy Viviene, že jí taky miluje a týden na to se s ním rozešla. Měl pocit, že ho rozervala na kusy. Otevřel se jí, přiznal co cítí, řekl, že ji miluje, a ona ho odhodila jako kus hadru. Už nikdy nechtěl něco podobného zažít.

„Severusi?" slyšel za sebou a otočil se. Stál tam profesor Křiklan. „Co tu děláte, chlapče? Prefektské pochůzky už jste dávno splnil, běžte si lehnout," Severus uvažoval, že se na něco vymluví, aby ho ředitel koleje nechal ještě na chodbě. Nicméně sám usoudil, že tím nic nezíská. Kývl mu na pozdrav a odebral se k sobě do ložnice.

Následující týdny byly pro něj utrpení. Nebylo možné, aby se vzájemně vyhýbali do nekonečna, oba chodili na společná jídla a taky měli společné hodiny. Několikrát se přistihl, jak na ní nepřítomně zírá. Viděl, že má kruhy pod očima a oči samotné měla opuchlé od pláče.

Nemohla uvěřit, že už to budou dva měsíce, co se spolu rozešli. V prvních týdnech byla naprosto mimo. Byl to její první kluk, první láska a dopadlo to takhle. Několikrát za ním chtěla jít, nebo mu odepsat na jeho lístky, které jí posílal. Kate a Mandy byly nekompromisní. Vždycky, když to vypadalo, že by mu dala sebemenší šanci, aby jí to vysvětli, zastavily ji.

Asi mají pravdu, přesvědčovala sama sebe. Kdyby chtěl, mohl se mě zastat tehdy, teď už je pozdě.

„Selie?" ozvalo se za ní, když seděla v jednom z pohodlných křesel v nebelvírské společenské místnosti a četla si učebnici na Přeměňování. Byla sice jen půlka března a zkoušky NKÚ ještě v nedohlednu, ale ona neměla ve zvyku podcenit přípravu. Někdy se sama musela divit, že s tímhle přístupem neskončila v Havraspáru.

„Ano?" otočila hlavu a uviděla Remuse Lupina. Usmála se na něj. „Co potřebuješ, Reme?"
„Napadalo mě, jestli se zítra nechceš jít společně do knihovny?" kývl s úsměvem k její učebnici.

Byla ráda, že je tu Remus. Katie měla plnou hlavu famfrpálu, pořád byla na tréninku a Mandy jí neustála přesvědčovala, že je na učení ještě čas. Nechtěla Severuse potkat v knihovně, věděla, že tam skoro jistě bude. Učení pro něj bylo stejně důležité jako pro ni. Takhle si bude mít s kým povídat a nebude se rozptylovat jeho osobou.
„Jasně, půjdu ráda," kývla na srozuměnou a dál se věnovala textu.

Stala se z toho rutina. Po vyučování šla s Remem do knihovny, kde si společně opakovali až do večeře. Pokračovali takhle už dva měsíce.

„Selie?" oslovil ji mezitím co se snažila naučit něco o třetím skřetím povstání.
„Hm?" vzhlédla k němu očima.
„Tak jsem si říkal," začal a Selie měla pocit, že mu začínají rudnou tváře. „No, zkrátka, máš už doprovod na ples?" vypadlo z něj. Páté a sedmé ročníky měly vždycky po zkouškách závěrečný ples. Jestli to dobře chápu, zveš mě ples, Remusi? ptala se sama sebe.

Pravděpodobně si všiml jejího zmateného obličeje, tak dodal: „Myslel jsem, že bychom mohli jít spolu. Jako kamarádi," usmál se. Selie vydechla úlevou. Měla Rema moc ráda, spolu s Katie a Mandy patřil mezi její nejlepší přátele. Navíc poslední dobou spolu trávili hodně času. Ale nechtěla to měnit, přátelství ji vyhovovalo. Obzvlášť ne po tom všem. Vážně teď neměla náladu ani energii pouštět se do nového vztahu