Šach mat [HP FF] ✔

19| kapitola - Pod pláštěm noci

Trochu později, než jsem čekala, ale přeci - nová kapitola :) Snad někomu udělá radost, pokud mi dáte nějakou zpětnou vazbu, budu moc ráda. Užívejte zbytek prázdnin. 
resthefuture
P.S. Napsala jsem krátkou jednorázovku s méně obvyklým párem, kdyby to někoho zajímalo, najdete ji na mém profilu :)

Byly to už tři dny od okamžiku, kdy se dozvěděl o smrti svých rodičů. Snažil se s tím nějak srovnat, ale věděl, že to tak snadno nepůjde. Ani by nebylo normální, kdyby se z toho po tak brzké době oklepal.

Nevěděl, jak se po tom má k Selie chovat. Když se totiž druhý den ráno probudil, už v pokoji nebyla a od té doby se mu vyhýbala. Chtěl s ní mluvit. Potřeboval s ní mluvit. Jenže ona mu nedala příležitost.

Celý den strávil zařizováním pohřbu, zastavil se také na Snape manor. Byl to emocionálně vyčerpávající den. Chvilku přemýšlel, že by zůstal v sídle, ale všechno kolem něj mu příliš připomínalo jeho matku. To ona měla na starosti vybavení celého domu. Bude lepší, když se vrátí do sídla Řádu.

Když procházel Příčnou, kde si vyzvedl zásilku lékárny, upoutal ho nezvykle tichý Děravý kotel. Z kapsy vytáhl kapesní hodinky. Bylo půl desáté večer. Ideální čas na skleničku, alespoň se uvolním, popřemýšlel.

Málokdy viděl tak prázdný hostinec. Bylo to pravděpodobně tím, že většinou chodil na Příčnou o víkendu. Teď byl všední den a byl tu jen barman a pár štamgastů v rohu. Beze slov Tomovi naznačil, že si dá dvojitou whisky. Když ji zvedal ke svým rtům, ozvalo se za ním:

„Skotskou bez ledu," ten hlas znal až moc dobře. Selie.

Otočil se a viděl, jak mírně zaváhala v pohybu. Nakonec se nervózně pousmála a došla až k němu. „Ahoj," podzravila ho, „máš tu volno?" ukázala na několik vysokých barových židlí vedle něj. Přikývl.

„Děje se něco?" zajímal se a prohlížel si její ztrhanou tvář. Nikdy, alespoň co si pamatoval, nepila s oblibou tvrdý alkohol. Vždycky spíš byla na máslový ležák.

„Remuse zranili," řekla potichu a svůj pohled zavrtala do sklenice s barevnou tekutinou. „Není to nic vážného, jen škrábance. Poleží si den dva v posteli, ale jinak je v pořádku," dodala na vysvětlenou.

„To mě mrzí," řekl po pravdě. Neměkl toho vlka rád, ale to ještě neznamenalo, že mu bude přát něco špatného. Byl jeden z nich, bojoval proti Voldemortovi. Bojoval za lepší svět, kterému věřil. Rozhodně si nezasloužil se zranit, i když nešlo o nic vážného.

„Děkuju," usmála se na něj a on objednal další rundu. Konečně měli možnost si promluvit. Objednával další a další skleničky. Postupně se ze židlí přesunuli do jednoho z tmavých boxů v rohu hostince.

„Jsem rád, že se mě konečně nestraníš," řekl jí upřímně.
„Nestranila jsem se tě," odmítla kategoricky, zatímco upila ze své sklenky.
„Ale ano, přesně to si dělala," přisunul se blíž k ní. „Vždycky, když jsem si s tebou chtěl promluvit, si změnila směr. Nemysli si, že jsem to nepoznal."
„No tak fajn, stranila jsem se tě," koukla se mu zpříma do očí. „Stranila jsem se tě, protože mi na tobě záleží. Nemohla jsem dovolit-" nestačila to dopovědět. Severus se na ní v tu chvíli doslova přimáčkl a tvrdě jí políbil. Snažila se ho tlakem na jeho ramena odstrčit, ale on se nedal.
„Selie," zašeptal potichu. Zastrčil jí za ucho pramen jejích tmavých vlasů, který se jí uvolnil z copu. Přitiskla se k němu a tentokrát to byla ona, kdo si vnutil vstup do jeho úst.