Šach mat [HP FF] ✔

22| kapitola - U Gringottových

Tak, je tu oficiálně poslední kapitola Šach mat :) Ještě bude epilog. Musím se přiznat, že jsem tuhle kapitolu chtěla dát původně na dvě části, ale pak jsem si říkala, že by to bylo nefér :D. Zpětná vazba mě samozřejmě potěší. Snad se vám kapitola bude líbit.
resthefuture

„Selie, slib mi to," pohladil ji po hlavě a věnoval jí jemnou pusu na tvář. „Slib mi, že jim nebudeš pomáhat," prosil.

Těžko tomu mohla uvěřit. Fénixovu řádu se podařilo zničit šest viteálů*. Zbýval poslední, sedmý. Pohár Helgy z Mrzimoru. Ten se momentálně nacházel v Gringottově bance, konkrétně v trezoru Bellatrix Lestrangeové. Jestli se jim podaří ho zničit...Skoro se bála to vyslovit jen ve své hlavě.

Mohli by Voldemorta zabít.

Byla by sebevražda pokusit se dostat do jejího trezoru. Trezory starých čistokrevných rodin měly zabezpečení opravdu nedobytné. Byly v nejspodnější části budovy, kde se nacházely tvorové, se kterými by člověk opravdu nechtěl přijít do styku. Navíc bylo bezpodmínečně nutné, aby se ho dotkl jeho právoplatný majitel – dveře rozpoznaly podle magie, jestli je to opravdu on.

Alespoň tohle řekl na setkání Řádu Severus. Jeho rodina měla v této části banky taky svůj trezor.

„Slib mi, že tam s nimi nepůjdeš, Selie. Prosím," naléhal na ni.

Po ukončení Bradavic se s Remusem hned přidali k Řádu. Remus pracoval na Příčné a ona si připadala nevyužitá. Díky tomu, že v podstatě bydleli na Grimmauldově náměstí se postupně seznámila s početnou rodinou Weasleyových. Když si jednou stěžovala, že celé dny tráví doma, Artur Weasley, ji nabídl, že by mohla zkusit práci pro Gringottovu banku. Jeden z Arturových kolegů, Andrew Jameson, pracoval jako odeklínač a svou práci jí neustále vychvaloval. Nevěděla, co od toho čekat. Ale konec konců, Obrana proti černé magii byl její nejoblíbenější předmět.

Po téměř půlroční praxi u skřetů zjistila, že to není práce pro ni. Nutilo jí to hodně cestovat a psychické vypjetí bylo více než silné. Nemyslela si, že se někdy v životě k tomu vrátí.

Teď byla ale jedinou nadějí pro Řád. Věděla, na jakém principu fungují skřetí zámky zabudované do dveří k trezorům. Taky měla asi největší podvědomí, jak podzemí banky vypadá.

„Nemůžu, Severusi. Jsem jediná z Řádu, kdo má alespoň minimální ponětí, jak to tam dole vypadá," vysvětlovala mu jako malému dítěti, co něco odmítá pochopit.

Jistěže to věděl. Jenže to neznamenalo, že bude skákat metr vysoko. Sakra! zaklel v duchu. Byla ve čtvrtém měsíci těhotenství a ti idioti z Řádu jí přiměli, aby tam šla s nimi! Přímo naproti Voldemortovi, když si půjde vyzvednout svůj poslední viteál. Vždyť to je sebevražda!

„Severusi, pochop mě," chytla ho za ruku, zatímco se unaveně opřela do polštářů. „Bojujeme proti němu už tak dlouho. Málem jsem kvůli němu umřela," připomněla mu její bezvědomí. „A to bylo jenom málem! Kolik lidí už kvůli němu umřelo. Byli to i tvoji rodiče," podívala se mu zpříma do očí a v tu chvíli věděla, že tenhle argumentační boj vyhrála. Severusovy oči se zaleskly, když si vzpomněl na rodiče, tedy zejména na svou matku.

Měli opravdu štěstí, že ten starý vchod z Ryder Street tam ještě pořád existoval. Selie ho ukázal Lagdákh - skřet, který jí měl, dá se říct, na povel. Museli jste projít skrz starou kanalizaci a čističkou odpadních vod, ale nakonec trubky vyústily do podzemí banky. Lagdákh jí prozradil, že vchod byl před třemi sty lety vybudován jako evakuační v případě požáru. Potom tam ovšem mudlové nechali postavit čističku odpadních vod a od té doby se ho skřeti štítili využívat. Selie to přišlo směšné, hlavně z toho důvodu, že čistička už byla více jak 40 let mimo provoz.