Šach mat [HP FF] ✔

20| kapitola - Přiznání

Necelý týden a je tu nová kapitola. Za jakoukoli odezvu budu ráda. Užijte si zbytek prázdnin :)
resthefuture 

„Miláčku, jsi v pořádku?" ozval se Remusův hlas, když Selie už víc jak půl hodiny zvracela v koupelně. Zvuky toho, že se ji ještě dlouho nechystá odpustit, mu byly jasnou odpovědí.

Stála před malým zrcadlem a vlažnou vodou si oplachovala obličej. Vzpomněla si na včerejší romantickou večeři, překvapení od Remuse k jejím narozeninám. Byli v jedné z londýnských restaurací a Selie měla ústřice. Ranní nevolnost přisuzovala právě jim. Vzala si lektvar na podrážděný žaludek a konečně vyšla z koupelny ven.

„Ach Merline," vyjekla paní Weasleyová, když ji druhý den viděla u snídani. „Drahoušku," oslovila Selie a jí to přišlo směšné. Ta žena byla starší o deset, dvanáct let a chovala se k ní jako její matka. „Je ti zle? Jsi celá bílá!" prohlížela si jí a místo její obvyklé kávy s mlékem před ní postavila heřmánkový čaj.

„Děkuju, Molly," vděčně se na ženu usmála. „Budu si muset dojít k Mungovi," povzdechla si nahlas. Včera přisuzovala svojí indispozici mořským plodům, ale když i dnes zamířila hne po probuzení na toaletu, došlo jí, že to nebude jen tím. „Už druhý den ráno zvracím," vysvětlila jí.

Molly se najednou rozzářila štěstím. „Ach, drahoušku," pohladila jí po vlasech. „Jsem za tebe a Remuse tak šťastná," pronesla téměř mateřky. Selie nejdřív nic nechápala. „Vzpomínám si, jak jsme před rokem s Arthurem prožívali dobu, když jsem čekala Billa," pronesla zasněně.

V Selie hrklo. „Ne, o to nejde, Molly-" chtěla jí vysvětlit, že ona s Remusem nečekají potomka. Potom jí ale ztuhla krev v žilách. Menstruaci měla dostat před třemi dny. Děkovala Merlinovi, že na snídani chodila jako poslední, a tedy nikdo jiný než ony dvě nebyl u rozhovoru přítomen. Rychle se Molly omluvila a vyběhla schody k sobě do ložnice. Vzala do ruky svůj diář.

Přesně jak si myslela. Zpozdilo se jí to o tři dny.

„Jste v pátém týdnu," oznamovala jí lékouzelnice, zatímco se Selie oblékala. „Předpokládám, že je to vaše první?" Selie ještě stále nepříliš duchem přítomna, přikývla. „Tohle je seznam doporučení," podávala jí jakýsi bloček. „Doma si to v klidu přečtěte. Příští kontrola bude za měsíc-" pokračovala mladá lékařka dál, ale Selie jí po pravdě příliš nevnímala.

Je těhotná. Je těhotná a to dítě není Remusovo. Věděla to naprosto jistě. Po jeho zranění spolu více jak tři týdny nespali a když potom mohli... Selie si vždycky našla nějakou výmluvu. Byla tak moc zmatená ze svých pocitů, že prostě nemohla.

Když dorazila zpět na Grimmauldovo náměstí, pomyslela si, že by jí teď pomohla sklenička ohnivé whisky. Okamžitě se v duchu okřikla. Neplánovala to. Čekala dítě snad v tu nejnevhodnější dobu – Fénixův řád byl uprostřed války s Voldemortem a dál pátral po viteálech.

Nemohla si to nechat vzít. Najednou, uprostřed vší té smrti, o které četla, nebo hůř, viděla na vlastní oči, nemohla dát ten zárodek nového života pryč.

Unaveně se posadila na židli a hůlkou si přivolala šálek s čajem. Jídelna byla prázdná. Cestou od sv. Munga se šla projít po Londýně. Myslela si, že jí to zabralo dvě tři hodiny. Až když se zastavila před Národní galerií a všimla si velkých hodin, došlo jí, že už se toulala po městě zhruba sedm hodin.

„Něco tě trápí," ozval se hlas paní Weasleyové. Selie se koukla tím směrem. Ve stínu v rohu místnosti stála Molly. „Tenhle prázdný pohled znám," pokračovala dál. „Mívala ho moje mladší sestra, když se dozvěděla o smrti svého přítele," přitáhla si židli vedle té její.