Šach mat [HP FF] ✔

15| kapitola - Správné řešení

Už je to skoro týden a já jsem právě dopsala další kapitolu. Snad se bude líbit, za komentáře a hlasy budu samozřejmě moc ráda :) Užívejte si prázdniny!
resthefuture

Ne! Tohle ne. „Marcusi, zadrž!" křikla za svým mužem, který rychle směřoval do Severusova pokoje.
„Varuju tě, Eileen," pronesl hlasem chladnějším než Arktida, když se na ní otočil. „Pokud mi v tom budeš chtít zabránit, budu muset připravit o část paměti i tebe," své prohlášení doplnil nečitelným pohledem svých onyxových očí.

Snad poprvé měla ze svého muže opravdu strach. Jejich sňatek byl, ostatně jako další jiné v té době, domluvený jejich rodinami. Oba byli z čistokrevných rodů s nemalými majetky. Nemůžeš si vzít jen tak někoho, Eileen, jako by ještě teď slyšela svou matku. Zasnoubili je v jejich 10 letech, rok před nástupem do Bradavic. Měla Marcuse ráda, byl inteligentní a pohledný. Nebyla to láska na první pohled, ale nakonec si zvykla a opravdu ho milovala. Tohle byl pro ni šok.

Její manžel měl nadání na paměťová kouzla. Konec konců, byl to on, kdo přivedl Severuse k samostudiu nitroobrany. Věděla, že nebude mít nejmenší problém upravit vzpomínky.

„To je tou tvojí výchovou," křikl na ni „Pokud by bylo po mém, už dávno by byl zasnouben s Bellatrix Blackovou a byl by klid. Ale ne! To bylo samé Severuse nebudeme nutit do toho, do čeho nutili rodiče nás! A takhle to pak dopadá!" osopil se na ni. „A pokud teď dovolíš," promluvil už svým obvyklým tónem hlasu, „jdu tuto situaci vyřešit jednou provždy," řekl a zabouchl za sebou dveře pracovny.

Eileen se s pláčem poroučela na pohovku. Tohle si nikdy neopustí. Její jediný syn. A taky jeho!

Marcus potichu zaklepal na dveře. Nikdo se neozýval. Vešel do pokoje a zjistil, že jeho syn spí. Byl ještě oblečený do košile a kalhot, knížka mu podle všeho vypadla z ruky a stolní lampa byla ještě stále rozsvícená. V duchu se ušklíbl. Tohle bude ještě lehčí, než si myslel.

Pomalu, tak aby ho nevzbudil, se k němu přiblížil. Původně měl v plánu mu jen vymazat vzpomínky. Ale když se naskytla taková příležitost...Přistoupil až k němu a namířil hůlku na jeho spánek. Přesně, jak předpokládal. Jeho syn měl postavené obrany i ve spánku. Vzedmula se v něm pýcha. Jeho syn tohle dokázal v pouhých 16 letech.

Ten kluk to jednou někam dotáhne. Ale nejdřív musí zapomenout na lidi, kteří ho na jeho cestě akorát zdržují. Zbytečná přítěž.

O paměťových kouzlech toho přečetl hodně. Fascinovala ho. Měla určité kouzlo. Člověku, který s ní uměl zacházet dávala do rukou ohromnou moc. A to ho přitahovalo.

Namířil hůlku na synovu hlavu. „Zapomeň!" pronesl tak tiše, aby ho neprobudil. Takhle to bude nejlepší. Teď se bude moci zaměřit na studium a kariéru a ta zatracená holka ho už nebude rozptylovat.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Selie byla přesvědčená, že Severus už se přes to přenesl. První půlrok šestého ročníku se na ní ani nepodíval. Dokonce měla pocit, že ho stále víc vídá s Olivii Freyovou, zmijozelskou studentkou z jejich ročníku. Ona sama v dubnu svolila a po několika měsících uhánění šla s Remusem na rande. Sama sebe přesvědčovala, že takhle je to pro oba nejlepší. Šestý ročník uběhl, ani nevěděla jak.

Měl pocit, že nikdy se neučil tak usilovně jako právě teď. Chtěl se dostat na tu nejlepší kouzelnickou univerzitu, a k tomu mu nestačily jen otcovy konexe. Musel mít vynikající hodnocení u OVCE. Už od února se vždy po vyučování odebral do knihovny, kde se do večeře učil.
„Severusi," přisedla si k němu ve společence Olivie.
„Hm?" právě byl uprostřed pojednání o Felix felicis.
„Už jsme spolu dlouho nebyli sami," zašeptala mu do ucha. Ušklíbl se. Už dávno to nebyla ta tichá myška, která většinu času tráví v ložnici s knihou v ruce. Začali spolu chodit minulý rok v létě. Když u nich na panství trávila část léta, nemohl si nevšimnout, jak potěšeně si ji jeho otec prohlížel.

Nevěděl, jestli je to tím, že mu ji otec tak schvaluje, nebo už ho začala nudit. Byla hezká, všiml si, jak po ní obdivně pokukuje pár šesťáků. Patřila rozhodně mezi nejlepší čaroděje jejich ročníku...Myslel si, že i Olivie dříve či později pochopí, že tenhle vztah spěje k mrtvému bodu.
„Ani jsem ti neřekla, jak moc se mi to minule líbilo," zavrněla mu do ucha a on se zachvěl. Přesně tohle teď potřeboval. Trochu uvolnění pro svůj mozek. Vzal ji za ruku a společně zamířili do Komnaty nejvyšší potřeby.

V ruce šťastně svíral svůj diplom. Získal OVCE z přeměňování, obrany proti černé magii, bylinkářství, věštění z čísel, kouzelných formulí, starodávných run, dějin čar a kouzel a samozřejmě lektvarů. A všude vynikající! Nový rekord školy, jak ho stihli pyšně informovat ředitel Brumbál a profesor Křiklan. Hodiny nad učebnicemi a ty dny, kdy doslova spal za chůze se vyplatily. Teď má otevřené dveře na Akademii magických věd a umění ve Francii, nejlepší univerzita, kde může čaroděj studovat.

Poprvé si ten ples opravdu užil. Tancoval od začátku do konce, profesoři byli benevolentní, takže ohnivá whisky tekla proudem.
„Můžeš na chvíli?" zašeptal při tanci Olivii do ucha. Přikývla a společně zamířili pryč ze sálu.

„Uvědomuju si, že je to ode mě hloupý, ale-" začal, ale byl přerušen.
„Chceš se rozejít," konstatovala a vypadala, že ji to ani v nejmenším nepřekvapilo.
„Ano," vydechl. „Jak si to věděla?" Olivie pokrčila rameny.
„Půjdeš studovat do Francie, kdežto já budu od srpna trčet na Ministerstvu. To by asi moc nefungovalo. Navíc," zarazila se a zahleděla se mu přímo do očí. „Vím, že se mi nikdy nic nesliboval. Nikdy si neřekl, že mě miluješ a já to to tak respektuju," dokončila. Bylo vidět, že jí to mrzí, ale nic mu nevyčítala.
„Pojď sem," natáhl k ní ruku a ona se mu schoulila do náruče. „Děkuji," zašeptal ji do ucha. Sám nevěděl, za co přesně. Za pochopení? Za tu dobu, co spolu strávili?

Byla to poslední cesta bradavickým expresem v jeho životě. Vylezl ven z kupé, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. A taky ty kecy od ostatních zmijozelských...Jako by těch řečí o čisté krvi neměl dost doma. Už i jeho spolužáci se přidávají na stranu Voldemorta, aby vyčistili svět od mudlorozených.

„Severusi?" ozval se za ním neznámý hlas a on odtrhl svůj pohled od skotské krajiny, která se míhala před jeho očima. Otočil se. Za ním stála dívka, vysoká, s hnědé vlasy měla svázané do copu a propalovala ho svýma modrýma očima. Věděl, že je z Nebelvíru, chodili spolu na dějiny a přeměňování. Motala se s tou otravnou skupinkou kolem Blacka a Pottera. Ani za Merlina si však nemohl vybavit její jméno.
„Ano?" vůbec netušil, odkud ho zná a proč na něj vůbec mluví.

Selie z jeho vystupování zamrazilo. Pochopila, že ji naprosto vytěsnil ze svého života a dělal, že zkrátka neexistuje, ale takový hlas plný nezájmu od něj opravdu nečekala.
„Slyšela jsem, že ti zkoušky dopadly výborně," pokračovala. Severus jen kývl a dál si ji podivně prohlížel.
„Jenom jsem ti chtěla popřát hodně štěstí v dalším studiu a v životě," dokončila rychle a prošla kolem něj směrem do jejich kupé. Nechtěla, aby viděl její slzy. Taky nechtěla, aby je viděl Remus. Doběhla na záchodky. Po chvilce se uklidnila a setřela si z tváře rozmazanou řasenku.

„Všechno v pořádku?" zeptala se jí Katie, když se vrátila do kupé. V tu chvíli měla chuť zakřičet, že ne! Sakra nic nebylo v pořádku. Severus se k ní chová jak ke kusu hadru, dělá, že ji vůbec nikdy neznal. A ona k němu pořád něco cítí. Přistihla se, jak zatíná ruce v pěst.

Podívala se do zelených očí Remuse Lupina. Nemohla to přiznat. Ne po tom, co jí byl oporou a vyznal jí lásku. Stulila se mu do náruče. „Ano," pronesla tiše. „Všechno je v pořádku."