Šach mat [HP FF] ✔

2| kapitola - V novém světě

Taaak, konečně je tu další kapitola. Doufám, že se vám bude líbit. Když mi napíšete komentář nebo dáte hlas, budu moc ráda. Užijte si poslední hodiny víkendu :) resthefuture

Mlha stále bledla a bledla. Byl to podobný pocit, jako když se spolu se svým taťkou poprvé asistovaně přemístila. Selie se scvrknul žaludek. Vůbec nechápala, co se děje. Když se mlha konečně rozestoupila, chytla se za břicho a vyzvracela se před sebe. Rovnou na Snapeovy boty.

S obavami zvedla hlavu. Čekala spršku nadávek na svojí osobu. Překvapil ji, když ji jen probodl pohledem svých černých očí. Pak jen mávnul hůlkou, aby si boty očistil. Konečně měla Selie možnost rozhlédnout se kolem sebe. Byli stále v té staré nepoužívané učebně. Jen ji přišlo, že tu není zdaleka tolik prachu a stoly vypadají o něco méně zašle. „Víš co si udělala?" pronesl mrtvolně zmijozelský chlapec, když se kolem sebe rozhlížel. Selie se na něj jen pátravě dívala, ale nic neříkala. „To s čím sis pohrávala jak malé děcko," pokračoval a Selie měla pocit, že si snad tím syčením zničí hlasivky. „To byl obraceč času!" prsknul na ni. Selie měla pocit, že se jí snad na moment zastavilo srdce. Obraceč času? Nikdy žádný ani z dálky neviděla. Jen o nich kdysi četla. Zkoumavě si obraceč ve své ruce prohlížela. „A-a co budeme dělat?" vyšlo z ní koktavě.
„Kolikrát si ho přetočila?" udeřil na ni Snape a přišel k ní blíž.
„Já-já nevím, čtyřikrát, pětkrát?" vydala ze sebe. „Můžeš podle toho nějak poznat, v jaký době teď jsme?" zajímalo jí.
„Každý obraceč je jiný, je jinak nastaven," vysvětloval jí jak malému dítěti, které absolutně nic nechápe. Vzal ji obraceč z ruky a začal si ho prohlížet. Selie to popudilo. „Hele, omlouvám se, jasný?" štěkla na něj. „Nevěděla jsem, co to je. Nechtěla jsem nás dostat Merlin-ví-kam."
„No, to se ti teda povedlo," utrousil rádoby nenuceně. „Jenže když si nejseš jistá, kolik otáček si udělala," pronesl výsměšně, „tak s tím nemůžeme nic dělat. Stačí se splést a můžeme se dostat do vzdálené budoucnosti a pohybovali bychom se v bludném kruhu," přemýšlel nahlas. Selie se podruhé toho dne scvrkl žaludek. Jak se ted u Merlina dostanou zpátky do roku 1985?! „Asi nejlepší bude, když se půjdeme podívat po hradu. To by nám mohlo trochu napovědět, kde to jsme a pak bychom zkusili jednu otočku a podle toho vypočítali, jak je obraceč nastaven ," navrhl Snape a Selie nezbylo nic jiného než souhlasit.

Sundali si kolejní svetry. Přece jen bude nejlepší, když budou poutat co nejmenší pozornost. Teď pomalu kráčeli směrem do Velké síně. Jak řekl její zmijozelský spolužák, tam se nenápadně ztratí a snad by mohli vytušit i něco víc. Zcela zjevně byla brzká hodina ranní, protože síň byla téměř prázdná. Tím líp pro ně. Snape jí naznačil, aby se posadili k havraspárskému stolu. Očima rychle přeletěl místnost. U profesorského stolu seděla blonďatá asi čtyřicetiletá žena a přímo uprostřed seděl už postarší muž s šedivými vlasy a plnovousem.
„To je Armando Dippet," objasnil Selie, která se kolem sebe nervózně rozhlížela. Když nic neříkala, pokračoval. „Byl ředitelem těsně předtím, než jsme nastoupili do školy," pokud si dobře pamatoval z knihy o dějinách čarodějnické školy, Dippet byl ředitelem od roku 1928 do roku 1969. To jim sice zúžilo jejich nevědomost, ale stále necelých čtyřicet let dělá rozdíl. Dokonce si pamatoval, že jeho otec o něm často doma vyprávěl jako o dobrém řediteli, později se z nich stali i dobří kolegové na Ministerstvu. V tu chvíli v něm hrklo. Snad se nedostane do doby, kdy tady studovali jeho rodiče. Severus jako by svému otci z oka vypadl. Kdyby je ještě někdo viděl ve stejném věku...Musí se nutně dozvědět, který je rok. Znovu se rozhlídl kolem sebe, snad mu něco napoví.

Selie se také dívala kolem sebe, ale celá ta věc jí přišla absurdní. Nikdy by ji nenapadlo, že najde v zaneřáděné učebně obraceč času. Stále doufala, že je to snad nějaký zlý sen! Najednou si všimla, že kousek od nich si jeden ze studentů čte Denního Věštce. Selie se pomalu přisouvala blíž k němu. Tam by konečně mohla zjistit, v jaké době se nacházejí. Hnědovlasý kluk se po ní překvapeně podíval, když se rádoby nenápadně sunula po lavici blíž a blíž. Selie to pohotově zamaskovala tím, že se natáhla pro džem, který ležel nedaleko, zatímco okem zrentgenovala stránku.

5. září 1935

To znamená, že se vrátili o 40 let dozadu! Okem naznačila Snapeovi, aby vyšli ze síně. Ten ji udiveně sledoval, ale udělal, co řekla. Pomalu se vraceli směrem k nepoužívané učebně. „Je rok 1935, konkrétně pátého září," řekla mu a on si v duchu ulevil. Aspoň, že tu nepotká rodiče.
„Fajn," kývl hlavou a vytáhl z kapsy obraceč. „Zkusíme jednu obrátku a zjistíme, kam nás to dostane," oznámil jí stručně a Selie se vzmohla jen na přikývnutí. Přišel k ní blíž, aby i ona měla obraceč kolem krku. Překvapeně sebou cukla, když ucítila, jak se jí jeho ruka bezděčně otřela o krk. Otočila se na něj, ale on už v tu chvíli prsty obraceč jednou přetočil.

Selie čekala, že se jí znovu udělá špatně. Dokonce se psychicky připravovala na to, že bude znovu zvracet a předsevzala si, že mu tentokrát nesmí ohodit boty. Jenže nic se nedělo. Znovu se podívala na svého spolužáka. Tvářil se stejně zamračeně jako ona. „Do hajzlu," uklouzlo mu a Selie se po něm překvapeně střelila pohledem. Snad poprvé v životě ho slyšela sprostě nadávat. Na všech hodinách, co spolu měli, vždy působil chladně, odtažitě a vždy pečlivě volil slova. „Ten obraceč nefunguje!"
„Jak jako nefunguje?!" zhrozila se Selie.
„Když s ním přetočíš, nereaguje," vysvětlil jí.
„Takže tu jako zůstaneme na pořád?!" začala panikařit. To snad ne! V hlavě už se jí míhaly všechny katastrofické scénáře...
„Uklidni se," zarazil její myšlenky Severus. „Určitě to půjde nějak vyřešit,"
„A jak jako?" ptala se ho naštvaně. Pán dělá chytrýho!
„Půjdeme za ředitelem," rozhodl. „To je asi to nejrozumnější, co můžeme udělat."

Stáli před chrličem a nevěděli co dál. Severus sice plánoval jít za ředitelem, ale vůbec si v té nastalé situaci neuvědomil, že nezná heslo. Za Brumbála by jistě stačilo zkusit pár sladkostí a snad by se i trefil, ale teď neměl vůbec šanci. Chvíli tam nervózně postávali a bezradně se rozhlíželi kolem. Když už Severus chtěl navrhnout, aby se vrátili zpátky do učebny, vyrušil je neznámý hlas. „Potřebujete něco?" byl to sám ředitel školy, Armando Dippet.
„No, my bychom" začal Severus, ale pak se zarazil. Tohle nebyl rozhovor vhodný na veřejné prostranství. „Myslíte, že bychom to mohli vyřešit v soukromí?" Ředitel po chvilce kývl a společně odešli do ředitelny.

„Takže jestli tomu dobře rozumím," snažil se ředitel o vyrovnaný ton, ale oba poznali, že ho příběh, který mu povyprávěli, zaskočil. „Ten obraceč je rozbitý," podíval se na Severuse a Selie přísně. Oba přikývli. Dippet chvíli mlčel. „Nejlepší bude, když zkontaktuji příslušné orgány na Ministerstvu. Vy dva zatím budete chodit do Bradavic. Do jakého ročníku jste chodili ve vaší době?" zeptal se.
„Do pátého," řekli oba naráz.
„Dobře," kývl a mávl rukou. Na stole před nimi se objevil Moudrý klobouk.
„Ale pane řediteli, to není nutné. Už dávno jsme byli rozděleni do kolejí," namítla Selie.
„Dovolte mi oponovat, slečno. Teď jste v naprosto jiné době. Nesmíte nikomu říct, odkud jste a taky nesmíte udělat nic, co by narušilo kontinuitu ve vaší budoucnosti. Každý malý detail, kterého budete součástí, ovlivní nejen vaše, ale i cizí životy v budoucnosti. Jak se vlastně jmenujete?" vzpomněl si, že se mu ani nepředstavili.
„Selie Chesterová."
„Severus Snape."
„Slečno Chesterová, vy jste mudlovského původu?"
„Ne, jsem poloviční krve. Matka je mudla, otec je čaroděj. Ale narodí se až v roce 1940," odpověděla.
„Dobře, i tak je nutné, abyste použila falešné příjmení. U vás, Severusi," otočil se na chlapce, „je to to samé. Vaši rodinu znám a je mi jasné, že by jim bylo divné, kdyby se tady objevil kdosi s příjmením Snape," dokončil.

Nakonec se domluvili na všem podstatném. Budou vystupovat jako Selie Andersonová a Severus Perkins, studenti, kteří přijeli na výměnný pobyt z americké kouzelnické školy Ilvermorny. Teď už jen zbývalo zařadit je do koleje. Selie si byla jistá, že znovu skončí v Nebelvíru. Nejdřív dal Dippet Moudrý klobouk na hlavu Severusovi. Moc dlouho se nerozmýšlel a vykřikl Zmijozel.

„Teď jste na řadě vy, slečno," dal jí ošuntělý klobouk na hlavu. Ale, ale copak to tady máme, ozvalo se jí v hlavě. Máš velikou odvahu a taky chceš v životě něco dokázat, mumlal si klobouk pro sebe.
Tak už mě zařaď! Stejně víš, že mě pošleš do Nebelvíru! Snažila se mu vnutit Selie.
Tím bych si nebyl tak jistý slečinko, připadáš mi ideální pro Zmijozel, oponoval jí klobouk.
Zmijozel?!? To má být snad vtip!
Vůbec ne, ostatně myslím si, že v té situaci, ve které oba jste, bude jen dobře, když budete ve stejné koleji. Ať je to tedy Zmijozel! Vykřikl nakonec nahlas.