Šach mat [HP FF] ✔

10| kapitola - Utajované tajemství 1/2

Zdravím opět po týdnu. Dneska máme kratší kapitolu, ale jen proto, že se jedná o první část 10. kapitoly. Ta druhá bude pravděpodobně někdy během víkendu. Za hlas/komentář budu moc ráda :) resthefuture

Ahoj Sel,

Sejdeme se zítra v deset před prefektskou koupelnou v pátém patře.

Budu se těšit,

Severus

Byl čtvrtek večer a Selie si právě přečetla lístek, který ji přinesla Severusova černá sova. Naštěstí holky byly ještě ve společenské místnosti, teď už by se znova těžko vymluvila na objednávku knížek. Tak moc jí udělal radost! Byla to snad věčnost, co spolu naposledy mluvili. Naškrábala souhlas a vrátila se zpátky ke svému úkolu z Přeměňování.

Selie se nemohla dočkat večera. Trochu litovala, že se v lektvarech nesnažila víc, nebo alespoň neseděla vedle někoho jako je Severus. Teď by klidně mohla být u Křiklana na večírku. Už asi po sté zkontrolovala hodinky. Měla ještě celou hodinu, ale nedokázala se ničím zabavit. Dokonce to došlo až tak daleko, že si vzala knihu Dějiny čar a kouzel v Bradavicích.

Severus právě minul skřítka s máslovým ležákem a už se hodlal vydat hledat jeden z těch temných koutů v místnosti. Nehodlal se zdržet dlouho.
„Severusi, zdravím Vás," ozvalo se za ním bodře. Ani se nemusel otáčet, aby poznal, komu ten hlas patří.
„Pane profesore," kývl na pozdrav. Všiml si, že vedle něj stojí pan Marlow, jeden z otcových kolegů. „Dobrý den," pozdravil i jeho.
„Dobrý, jak se má otec?" zeptal se konverzačně.
„Dobře, děkuji za optání." S otcem se neviděl už několik týdnů. Vlastně i když byl doma, tak spolu netrávili čas. Byli prostě každý jiný.
„Severusi, musím vás moc pochválit za vaši minulou esej ohledně léčivých lektvarů. Rád bych, abyste šel na chvíli se mnou."

Severus šel za ním a následně si za to pořádně vynadal. Křiklan si snad umanul, že ho představí snad každému přítomnému. Jestli to takhle půjde dál, dřív jak o půlnoci se odtud nedostane. Naštěstí dostal spásný nápad.
„Profesore," počkal, než mu Křiklan začne věnovat pozornost. „Budu muset jít plnit svoje prefektské pochůzky."
„Ale Severusi! Pro jednou se přece nic nestane, pokud je vynecháte," a už už mířil k dalším lidem, aby jim představil svou zmijozelskou hvězdu.
„Nerad bych dal dalším kolejím záminku, aby mohli tvrdit, že Zmijozel neplní svoje úkoly," snažil se zaútočit na kolejní hrdost ředitele. Věděl, že tohle by mělo zabrat. Křiklan se na chvíli zamyslel. „Jistě, máte pravdu, Severusi. Mrzí mě, že nemůžete zůstat déle. Na druhou stranu oceňuji Vaši svědomitost," mávl rukou na znamení propuštění. Severus si oddechl a rychle zamířil ven.

„Sel?" ozvalo se za ní. Rychle se otočila. Měla co dělat, aby nezačala slintat. Naposledy ho ve společenském hábitu viděla na plese, ale tam si spíš dávala pozor, aby mu nepošlapala nohy. I přes tmu si ho zvědavě prohlížela. Vážně mu to slušelo.

Severus se rozhlédl kolem sebe. Rychle přešel ke dveřím. „Růžový olej," pronesl heslo a dveře je pustili dovnitř. Rázně ji přišpendlil zády na dveře. V tu chvíli se na Dravě si vydobyl přístup do jejích úst. Na chvíli se od ní odtáhl ale jen proto, aby mohl políbit její krk. Ze rtů se jí vydralo slastné zamručení. Zapletla svoje prsty do jeho havraních vlasů. Sakra, jak moc jí chyběl!

„Mám to chápat tak, že jsem ti chyběla?" pronesla škádlivě, když se od sebe odtáhli.
„Rozhodně," a na znamení souhlasu ji věnoval pusu na tvář. Popošel směrem k bazénu v místnosti a pomocí hůlky otočil kohoutkem. Kolem nich se rozlila příjemná ovocná vůně.

„Půjdeš si zaplavat?" zašeptal ji do ucha, až zčervenala. Měla pocit, že tohle je ještě více intimní než jejich polibek. Přikývla, zatímco sledovala, jak se Severus svléká. Za chvíli před ní stál jen v černých boxerkách, které rychlým švihnutím hůlky přeměnil na černé plavky. Selie ho napodobila.

„Jak bylo u Křiklana?" zeptala se ho, když se mu ve vodě stulila do náruče. Severus nemohl nepřeslechnout trochu vyčítavý tón.
„Jako obvykle. Neboj," pohladil ji po vlasech. „Příště půjdeme spolu," líbl ji na spánek.
„Slibuješ?" stočila k němu svoje pomněnkově modré oči.
„Ano," přitáhl si ji blíž k sobě.

Nakonec strávili v koupelně příjemné dvě hodiny. Tedy Severus se jí snažil přesvědčit, že by mohli zůstat ještě déle, ale Selie už se klížily oči. Navíc si byla jistá, že už tak bude mít holkám co vysvětlovat. Kde byla, s kým byla, proč...

Celým hradem prošli bez problémů. Jen ve druhém patře potkali hlouček havraspárských třeťáků vracejících se z večírku. Ti si jich ale vůbec nevšímali.

„Sel!" vyjekla Kate, když se objevila v ložnici. „Kde jsi byla? Měla jsem o tebe starost," vyčetla kamarádce. Všimla si mírně zarudlých tváří svojí kamarádky. „Měla si rande?" zeptala se poťouchle?
„Ne!" popřela to Selie až moc rychle. Tváře ji zrudly, když si vzpomněla, že málem usnula Severusovi v náručí.
„Nekecej. Vidím ti to na očích!" vzala ji Katie za paži a donutila jí si sednout k ní na postel. Selie nakonec kapitulovala. Věděla, že nemá šanci Katie lhát. Skoro vždycky to na ní poznala.
„No dobře, tak jsem měla rande." Na to Katie vypískla.
„Povídej, přeháněj! Kdo to je? Znám ho? Chci slyšet detaily," vrhla se na ní. Znáš ho, ale asi tě to úplně nepotěší pomyslela si v duchu.

„Jméno ti neřeknu, ale znáš ho," nemohla Severuse zradit. Slíbila mu, že to udrží v tajnosti tak dlouho, jak to bude možné.
„Ale no tak, Sel!" kňučela Katie. „Proč mi to nechceš říct? Já jsem se ti vždycky s věcma ohledně kluků svěřila," dodala mírně vyčítavě.
„Bylo to jen první rande," lhala a tentokrát si dala sakra záležet, aby to bylo věrohodné. „Nechci to zakřiknout," plaše se usmála. Snad to pochopí.
„No tak fajn," pokrčila Katie rameny. „Ale co nejdřív mi to musíš říct!" pohrozila jí prstem, až se obě začaly smát.

O týden později měli konečně možnost být zase na chvíli sami. Byl první prasinkový víkend, což znamenalo, že hrad bude téměř prázdný. Pohledem zkontrolovala společenskou místnost, nikde nikdo. Vyrazila na smluvené místo.

Severní věž. Právě sem ji Severus vzal, když spolu uvízli v minulosti. Stále ji ten výhled udivoval. Bylo tu tak krásně.
„Měli bychom se vrátit," řekl Severus, když si všiml, že se trochu třese zimou. A navíc ostatní už se brzy vrátí. Musela mu dát za pravdu. Doprovodil ji k nebelvírské koleji.
„Bude se mi stýskat," naklonila se k němu blíž. Už to jsou dva týdny od doby, kdy se vrátili. Vídali se jen na hodině a velmi vzácně si našli chvilku jako je tato.
„I mně," přisvědčil a pozorně se kolem sebe rozhlédl, jestli někdo nejde.

Selie si ho přitáhla za límeček a přitiskla jeho rty na ty svoje. Severus se od ní, ač nerad, odtrhl. „Nezlob," řekl jí jemně. „Někdo může přijít."
„Severusi," zakňučela. Severus si nervózně prohrábl vlasy. Nejraději by se na ní vrhnul a zlíbal ji do bezvědomí, ale věděl, že je tady velká šance, že je někdo nachytá.

Selie to vyřešila za něj, když si ho znovu přitáhla k sobě a tentokrát to nebylo jen jemné otření rtů o toho druhého. Suverénně si razila cestu svým jazykem. Vpletla mu prsty do jeho vlasů a snažila se k němu přitisknout, co nejvíc to šlo. Poznala, že má vyhráno v okamžiku, kdy ji Severus položil ruce na záda a zapojil konečně i svůj jazyk.

„Co to-" uslyšel za sebou Severus hlas a okamžitě od Selie odskočil. Otočil se na narušitele. Naneštěstí pro něj to nebyl jen jeden. Díval se do očí Lupina a Pettigrewa a dívce, jejíž jméno neznal.
„Selie!" vykřikla ta neznámá. Měl pocit, že je to jedna ze Seliiných kamarádek. „Snape?!" zhrozila se, když si uvědomila, kdo to před ní stojí a kdo se ještě před chvílí muchloval na chodbě s její nejlepší kamarádkou.

Rychle k ní přešla. „Myslím, že si potřebujeme promluvit," sykla Selie do tváře. Pak Severuse sjela velmi nepříjemným pohledem. Ten už se chtěl ohradit, ale Selie ho chytla za předloktí a rukou mu naznačila, že si promluví později. Severus kývl a vydal se směrem do Zmijozela, nechávajíc nebelvírské studenty za ním.

„Můžeš mi to nějak vysvětlit?!" vyjela na Katie, když byl z doslechu.