Secrets of Bloodline

Kapitola 4

Nevěděla jsem, co má Caroline za lubem, ale usoudila jsem, že nemůžu nic ztratit a tak jsem se pustila do vyprávění. Začala jsem schůzkou s Isaacem, přes hovor s Damonem a skončila při mém rozhodnutí, že jediné, co by to mohlo změnit, je má matka.

„Myslím, že vím jak ti pomoct. Když nic jiného, dá ti to čas a nejlépe i záminku, proč si Damona nevzít."

„Nenapínej mě a mluv. Už takhle jsem s nervy v koncích."

„Říká ti něco zákon č. 237 z roku 1563?"

„O tom jsem v životě neslyšela."

„Je to hodně starý zákon a většina z nás už na něj zapomněla, ale jsem si jistá, že tvoji rodiče ho znát budou. Ten zákon nikdy nebyl zrušen, takže oficiálně pořád platí."

„Caroline." Řekla jsem netrpělivě a přeskakovala z jedné nohy na druhou. Tohle mi opravdu dělala naschvál.

„Ten zákon říká, že pokud se dva zasnoubí, žádný ze snoubenců by neměl mít zájem o někoho jiného. Pokud tento zákon nedodrží, může druhá strana zasnoubení zrušit. Vzhledem k tomu, že vaše zasnoubení domluvil tvůj otec, může ho zrušit jen on, ale díky tomuto zákonu ho může zrušit bez toho, aby mu to přineslo hanbu. Obě víme, že to neudělá. Ale minimálně se tak pozdrží svatba a ty budeš mít čas apelovat na svoji matku. Není to velká naděje, ale naděje to je."

„Lepší než nic." Povzdechla jsem si. Doufala jsem, že Caroline přijde s nějakým kouzelným řešením, které mně toho otrapy zbaví navždy, ale nestalo se. Každopádně dostanu aspoň ten čas a to je to hlavní, co potřebuji, jenže...

„Je tu menší problém. Damon je možná děvkař a idiot, ale nebude týden před svatbou nadbíhat někomu jinému a i kdyby ano, tak určitě ne veřejně. Tak blbej není."

„Možná, ale když mu někoho nastrčím, neodolá. A když ten někdo, všechno řekne mě a já to řeknu tobě..."

„A koho?" V duchu jsem probírala všechny upírky, co znám, ale nenapadla mě žádná, která by do něčeho takového šla dobrovolně.

„Nech to na mě. Teď běž domů a dělej, jako kdyby si z té novinky byla šťastná a těšila se na svatbu. A až se provalí tahle záležitost, budeš mít pádný důvod, proč se snažit o zrušení svatby."

„Tak dobře. Půjdu domů a pokusím se z toho přetvařování nepozvracet."

„To je dobrý nápad, ale myslím, že nepůjdeš sama. Tamhle je tvá sestra."

„Skvělý, to mi ještě chybělo."

„Tak to přežij." Stiskla mi rameno a v sekundě byla pryč.

„Rebeko." Pozdravila jsem ne zrovna nadšeně. Taky nebylo proč. Rebekah je moje starší sestra a když říkám starší, myslím tím, opravdu starší. Přestala stárnout ve 22 letech, což bylo v roce 1866. Já se narodila až v roce 1895 a stárnout jsem přestala v 19 letech. Takže se zdá, že Rebekah je starší jen o 3 roky, ale ve skutečnosti je starší o 51 let. Opravdu velký věkový rozdíl.

„Eleno, ty jedna tajnůstkářko, jak to, že si mi neřekla, že jsi zasnoubená s Damonem." Jasně jsem viděla ten její kyselý výraz. Damon byl jeden z mnoha, do kterých se bezhlavě zamilovala. Jenže naneštěstí Damon chtěl mě. A tak jsem se jen usmála a začala hrát svoji roli.

„Já to nevěděla, ale není od něj sladké, že se nejdřív zeptal otce? Je to jako za starých časů." Nadšeně jsem si povzdechla.

„Vážně? Co si já pamatuju, tak si ho vždycky nesnášela."

„To nemůžu popřít. Vždycky se choval jako arogantní blbec, ale jakmile jsme byly o samotě, byl dokonale galantní, navíc i skvěle vypadá."

„Jo, vážně skvěle." Pronesla tónem, který mi připadal závistivý, smutný a ironický najednou. A šla vpřed.

„Jdeš domů?"

„Jo, potřebuju se na něco zeptat Jeremyho." Jeremy je můj mladší a jediný bratr. Je to náš malý benjamínek. Je mu jen sedmnáct, myslím tím, skutečně sedmnáct.

„Skvělé, taky jdu domů. Můžeme jít spolu." Řekla jsem vesele. „A co že to po Jeremym chceš?"

„Ale." jakmile začala větu, hned se zarazila a já věděla, že v tom bude kluk „... viděla jsem ho s nějakým klukem a ten kluk... vypadal prostě božsky a já musím jednoduše získat jeho číslo." Moje milovaná sestřička Rebekah. Být to na ní, všechny hezčí kluci se zajímají jenom o ni.

„A co kdyby to byl člověk? Znáš přece Jeremyho, chce být normální a tak se baví hlavně s lidmi."

„Nic mi nezakazuje si s ním něco začít. Navíc, bych měla jako bonus i svačinu." Zazubila se. Jak jinak, lidi jsou pro ni jen jídlo. Zapomíná na to, že už není čtrnácté století, kdy po nás šli s vidlemi.

„Měla by sis najít někoho, s kým by si mohla být navždy šťastná. Jako já s Damonem. Jednorázovky, nejsou nic pro upíra." Usmála jsem se a odhopkala ke dveřím. Jednoduše jsem si nemohla odpustit, ji takhle popíchnout. Navíc jsem si přece hrála na šťastnou nevěstu.