Secrets of Bloodline

Kapitola 30

Když jsem přišla domů, byla jsem dost překvapená, ale i vyděšená. V předsíni byly Carolininy kufry a plno nákupních tašek. Vypadalo to, že se z Itálie vrátili dřív.

„Eleno!" Přiběhla ke mně Caroline. Zrovna jsem ti chtěla zavolat. Co tady děláš? Měla jsi být u vašich." Hned začala chrlit jednu otázku za druhou.

„Zpomal Car, vždyť jí ani nenecháš nadechnout." Ozvala se Bon na mou obranu.

„Jasně." omluvně se na mě usmála. „Tak kde se tu vy dvě berete?

„Byly jsme na kafi a nechtělo se mi jít domů, je tam moc lidí. Tak se Bonnie nabídla, že tu se mnou přespí, abych měla klid. A co vy, co že jste se vrátili?"

„Vrátila jsem se jenom já. Damon se Stefanem zůstaly v Itálii a ještě tak dva týdny se nevrátí. Narazily tam na nějakou obchodní nabídku, jak jinak. Ale já už jsem zakoupila všechno, co jsem mohla a nechtělo se mi tě tu nechávat samotnou, tak jsem se vrátila." Popravdě jsem si dost oddechla. Nevím, jak bych se dnes podívala Damonovi do očí.

„Tak myslím, že už můžu jít domů. Ty jsi určitě v dobrých rukou." Řekla Bonnie a chystala se odejít.

„Bonnie, počkej. Přece nikam nepůjdeš. Přespi tu, jak si chtěla, uděláme si dámskou jízdu. Vidíš, kolik jsem toho nakoupila? Musíme to vyzkoušet!"

„Elena měla náročný den, potřebuje se vyspat. Navíc by to k ní bylo nefér. Ale můžeme to pořádně probrat, až Elena získá svou obvyklou postavu, nemyslíte?"

„To by bylo fajn." Vyloudila jsem úsměv.

„Tak dobře. Ale zítra zajdeme na kafe všechny tři." Přikázala a my jsme poslušně kývly.

Bonnie potom odešla a Caroline uznala, že bych opravdu měla odpočívat a šla vybalovat. Ale já jsem odpočívat nedokázala. Celý den jsem přemýšlela o všem, co sem viděla. Když jsem si to přehrávala takhle zpětně, začaly všechny dílky skládačky zapadat do sebe. Tedy až na ty sny, ty by se hodily spíš pro čarodějku jako je Bonnie a ne pro mě.

Jelikož se mi to pořád honilo hlavou, vůbec jsem nemohla zaspat, ale nakonec se mi to podařilo. Jenže to nebyl zrovna klidný spánek. Zdály se mi příšerné noční můry plné Damona, Isaaca, Klause, mé matky a vlků. Nejspíš jsem i křičela, jelikož do mé ložnice vtrhla Caroline a vzbudila mě.

„Eleno, co se děje?"

„Promiň, jen špatný sen. Nechtěla jsem tě vzbudit. Vlastně jsem myslela, že když víš, že jsem v pohodě, přespíš jinde."

„Klaus měl nějakou pracovní záležitost mimo město a nestihl se vrátit, tak..." jakmile jsem slyšela jeho jméno, rozplakala jsem se. Bylo toho na mě moc a moje podvědomý dávalo všechno za vinu Klausovi.

„Co se děje? Tohle nejsou jen těhotenské hormony."

„Já ti to nemůžu říct." Vzlykla jsem.

„Můžeš mi říct všechno, jsme kamarádky od dětství." Měla pravdu a já jsem se chovala pitomě. Možná je to Damonova sestra, ale už se se mnou jednou spikla proti němu. Určitě neřekne nic o tom, co jsem se dozvěděla a tak jsem jí všechno mezi vzlyky vylíčila.

„Chceš říct, že je Klaus tvůj bratr? Navíc je to napůl vlkodlak a na půl upír? To je neuvěřitelné."

„Já vím, slyšela jsem na vlastní uši, jak se o něm baví máma s Isaacovým otcem. Navíc jsem viděla i samotného Klause, jak se baví s Isaacem."