Secrets of Bloodline

Kapitola 1

„Eleno" ozvalo se za mnou.

Poznala jsem ho po hlase, už jsem se bála, že nedorazí. Rychle jsem se otočila a běžela k němu, abych ho objala.

„Isaacu ... bála jsem se, že už nepřijdeš"

„Promiň, máme doma menší problémy..." měl smutný pohled, tak jsem ho pohladila po tváři a už, už jsem se ho chtěla zeptat, když vtom mě předběhl.

„...ale to není nic pro tvoje krásné uši, alespoň ne teď." usmál se a políbil mě.

Seděli jsme na vyhlídce a jen tak neslyšně jsme pozorovali město a okolí. Vždycky mě fascinovalo, jak je všechno z téhle výšky maličké. Tak jsme tam jen tak seděli v objetí, když se Isaac najednou ozval.

„Možná bychom se nějakou dobu neměli stýkat"

„Cože??" hleděla jsem na něj nechápavě.

„Vážně, bude to tak lepší" postavil se a začal pochodovat sem a tam.
„Moje sestra, ona..." odmlčel se.

Přiskočila jsem k němu, chytila jsem ho za ruce a podívala jsem se mu do očí.

„Isaacu, ať je to cokoli zvládneme to. Za tu dobu co jsme spolu, jsme toho už překonali spoustu." usmála jsem se na něj. 

„Není to tak, jak si myslíš. Jde o to, že moje sestra začala něco tušit, a jestli se do toho zakousne, tak to nenechá jen tak." vychrlil ze sebe, sotva mu stačil dech.

„Víš moc dobře, co si myslí o vašem druhu. A kdyby zjistila, že se stýkám s tebou, pravděpodobně by tě na místě roztrhala a potom by zabila mě, ale ještě předtím by to řekla všem ostatním, ti by svolali posily a pravděpodobně by to situaci ještě víc zhoršilo" rozčileně kopl do stromu.

Cítila jsem, jak mu buší srdce. Nejdřív jsem myslela, že je to z toho rozčílení, ale když jsem se víc zaposlouchala, poznala jsem ten rozdíl. Byl to strach.

„Jestli sis ještě nevšimnul, nejsem úplně bezbranná" snažila jsem se odlehčit situaci.

„A možná, kdybys jí to prostě řekl, třeba by to pochopila" řekla jsem rozpačitě.

„Eleno!!" vykřikl Isaac, až jsem se lekla.

„Copak jsi neposlouchala, když jsem mluvil o tom co by udělala??" dodal už mírněji.

„Jestli se o nás naše rodiny dozvědí, nedopadne to dobře a pokud by se ti něco stalo, nepřežil bych to. Věř mi, že kdyby to šlo vyřešit jinak, udělal bych to. Ale tohle je jediný způsob, jak se zbavit Lydie. Když se nějakou dobu neuvidíme, tak přestane čmuchat a pak bude všechno zase jako dřív."

Došel ke mně, podíval se mi do očí a políbil mě.

„Miluju tě, Eleno ... ale takhle to bude lepší" naposled mě políbil, pohladil po tváři a zmizel.

Nemohla jsem uvěřit tomu, co se právě stalo. Zůstala jsem tam stát jako opařená. Do očí se mi nahrnuly slzy. Pohlédla jsem na město a snažila jsem si to urovnat v hlavě. Ještě hodnou chvíli jsem tam stála a jen tak zírala do prázdna, když v tom mi v kapse začal vrnět mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy, na displeji blikal velkými písmeny nápis: DAMON.

„No to mi ještě chybělo" dodala jsem pro sebe a zmáčkla jsem zelené tlačítko.