Secrets of Bloodline

Kapitola 12

„Bože můj, to je úžasné! Já budu teta!" Caroline skákala skoro do stropu.

„Caroline, stop! Uvědomuješ si, co to znamená? Čekám dítě a s Damonem."

„Takže je tvoje svatba definitivní." Konečně se jí rozsvítilo. I když nemůžu říct, že by jí nadšení z tváře zmizelo úplně.

„Přesně. Tohle je to poslední, co jsem potřebovala." Zhroutila jsem se na postel.

„Ó můj bože, nebude potřeba upravit svatební šaty?"

„To snad nemyslíš vážně. Já tu řeším velký problém a ty na mě s..." už jsem to nedopověděla, protože jsem musela rychle na záchod, kde jsem strávila snad věčnost.

V tomto přesvědčení mě utvrdilo i to, že když jsem se vrátila do své ložnice, našla jsem tam kromě Car i Damona, který v ruce držel můj těhotenský test. Skvělé.

„Vážně jsi těhotná." Usmál se na mě jak sluníčko. „Když za mnou přišla Rebekah myslel jsem si, že si vymýšlí, ale chtěl jsem se přesvědčit." Položil test na stolek a prudce mě objal. Přišlo mi, jako kdyby mě chtěl udusit. A já měla sto chutí udusit Rebeku. Ta mrcha. Ani to nevěděla jistě, jen se domnívala a hned letěla za Damonem. Proč to sakra udělala?

„Měla by ses přestěhovat k nám."

„Cože?" podívala jsem se na něj nechápavě.

„Svatba je za osm dní. Tak jestli se přestěhuješ hned nebo až potom je jedno, ne? Navíc bych vás chtěl mít pod dohledem."

„Je? Damone, uvědomuješ si, že není těhotná nijak dlouho? Kdyby byla člověk, těhotenský test by ani nefungoval."

„Myslím, že je dobrý nápad abych se k vám přestěhovala." Caroline na mě vykulila oči a já se jí nedivila. Sama jsem nevěřila tomu, že jsem to vypustila z pusy. Ale popravdě jejich dům bude mnohem lepší. Tady by se na mě upíraly dva otrávené a dva natěšené pohledy, což je šílená kombinace.

„Do zítřka budu mít všechno sbalené."

„Nabídl bych ti pomoc, ale sestřička to určitě udělá ráda za mě. A co Daniel a Evelyn? Už to ví?"

„Zjistila jsem to před pár minutami. A stejně tu asi nejsou." Pokrčila jsem rameny.

„Tak já je půjdu najít, tohle se musí oslavit." Už chtěl zmizet, ale já ho zastavila.

„Damone, počkej. Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Pořád by se vyptávali, nedali by mi chvilku klidu. Nemohlo by to být aspoň do svatby jen mezi námi?"

„Tak dobře. Když si to přeješ, nic neřeknu. Ale Daniela půjdu stejně najít, měl bych mu říct, že se stehuješ." Na moji odpověď už nečekal a bleskově zmizel.

„Jak jsem řekla, změny nálad. Vůbec se v tobě nevyznám."

„Nemění se mi nálada a ani názor. Ale stejně bych se k vám musela přestěhovat. Po tomhle zjištění určitě. A u vás aspoň budu mít tebe. Tady se Rebekah bude tvářit pořád otráveně a mít připomínky. A kdyby se to dozvěděl zbytek rodiny... Jeremy... no, to radši nechci vědět. A naši by se pořád rozplývali. U vás bude větší klid."

„Možná máš pravdu. Tak se pustíme do balení?"

„Ty se pustíš do balení, já půjdu." A opět jsem vylétla tryskem k záchodu. Momentálně jsem začala litovat, že nejsem normální člověk. U upíra začínají příznaky mnohem dřív, i když těhotenství trvá pořád devět měsíců. Ale když kromě jídla pijete krev, trochu vám to některé věci rozhodí.