Secrets of Bloodline

Kapitola 18

Před měsícem jsem nevěřila tomu, že se tady ocitnu. Děsila jsem se toho a chtěla najít něco, díky čemu bych si nemusela vzít Damona, člověka, kterého jsem na světě nesnášela nejvíc a mohla být s Isaacem. A teď? Sedím tu před zrcadlem, zatímco mi Caroline kulmuje vlasy, jsem těhotná, a i když to nerada přiznávám, na svatbu se těším. A vyhlídka života s Damonem mi už nepřipadá tak hrozná. Neříkám, že jsem se do něj zamilovala, ale za ten měsíc se hodně změnil a je to zase ten starý Damon, ten, kterého jsem měla a vlastně i mám ráda.

„Něco pro tebe mám." Řekla mamka mezi dveřmi. „Tenhle diadém je v naší rodině stovky let a teď, je tvůj," přišla ke mně a dala mi diadém do natažených rukou. Byl stříbrný, takový jemně elegantní. Přišlo mi, jako kdyby střed nenápadně tvořil růži, byl opravdu nádherný.

„Děkuju, je nádherný," řekla jsem a málem bych mámě skočila do náruče, kdyby mě Caroline silou nezatlačila do židle.

„Car..."

„Co? Svatba začíná za čtyři hodiny. Zničíš si účes, já pak budu muset začít znova a nestihly bychom tě za tu dobu už nalíčit a obléct. Ještě by si Damon myslel, že jsi ho nechala u oltáře."

„Myslím, že by si byl schopný pro ni dojít." Poznamenala mamka. „Ale já se asi radši půjdu podívat, jak jsou na to květináři, už by měli končit. I když s těmi růžemi jste to vážně přehnaly..." poznamenala a zmizela na všechno dohlédnout. Jsem si jistá, že kdyby se Car mohla rozdvojit, nenechala by matce ani možnost, aby na vyvrcholení příprav svatby dohlížela.

„Myslíš, že ten diadém půjde k těm květinám ve vlasech?"

„Car, nemusíš mi dávat do vlasů růže. Celý pozemek jich je plný..."

„Nesmysl," odbyla mě „Jo to určitě půjde, jen jich tam dám o pár méně." Zamumlala si pro sebe. Jen jsem si povzdychla a vzala si mobil, který ležel u zrcadla.

Caroline si chce z mých vlasů udělat zahradu, pomoc!!! Napsala jsem Damonovi. Jo možná to bylo dětinské, ale co jsem měla dělat? Než Caroline účes dodělá, zabere to další půl hodiny.

Po pár minutách... no dobře po minutě a půl, nudila jsem se tak, že jsem to počítala, mi přišla odpověď. Rád bych ti pomohl, ale znáš to, žádný kontakt s nevěstou před svatbou... ten přijde až po ;) Bože můj, to si vážně nedá pokoj?

Jako bys to už neporušil. Odepsala jsem a s povzdechem jsem telefon vypnula. To nemůže Caroline zapojit upíří rychlost do dělání účesu? Vždyť jí tu ještě usnu a pak ze mě bude zombie nevěsta.

Najednou se ozvalo zaklepání. „Kdo je?" zeptala se Caroline.

„To jsem já Car."

„Pojď dál, Stefe." Řekla, a jakmile vešel dovnitř, zeptala se „Co potřebuješ?"

„Neboj, hned půjdu, jen mě Damon poslal, abych dal tohle Eleně, prý aby neměla dlouhou chvíli." Otočil se ke mně a podal mi knihu v kožených deskách.

„Co to je?"

„Nemám nejmenší tušení, jsem jen poslíček. A radši zmizím, než po mě bude chtít, abych podával sponky."

„Já to slyšela." Poznamenala Car, ale to už byl Stefan pryč. Jen jsem zakroutila hlavou a otevřela knihu. Všechny stránky byly prázdné, vrátila jsem se na obálku a zjistila, že v rohu je napsáno E. S.

„Elena Salvatore." Zašeptala jsem.

„To se tak nemůžeš dočkat?" vyrušila mě Caroline ze zamyšlení.