Secrets of Bloodline

Kapitola 13

„Dobré ráno, sluníčko," probudil mě Damonův hlas. Pootevřela jsem oči.

„Připravil jsem ti menší snídani," usmál se a postavil přede mě tác plný jídla.

„Páni," ocenila jsem a pustila se do jídla.

Zhltla jsem celou snídani během deseti minut a Damon mě celou tu dobu nevěřícně pozoroval.

„Neuvěřitelný," řekl udiveně, když jsem si do pusy nacpala poslední sousto vajec.

„Co?" zeptala jsem se ještě s plnou pusou.

„Ale nic," odpověděl a hned na to zmizel, i se vším nádobím.

Svalila jsem se na polštář a začala jsem si hladit břicho. Jak jsem tam, tak ležela, začala jsem se rozhlížet po pokoji. Všechno tu bylo hrozně tmavé, což nebyl můj styl. Vlastně to tu bylo tak tmavé, že by si jeden myslel, že tu někdo umřel.

„Musím to tu předělat," řekla jsem tiše.

„Tak to se těším, až uvidím bratrův výraz," ozvalo se ode dveří.

„Stefane," usmála jsem se a pokynula mu, aby šel dál.

„Teda řeknu ti, ty umíš překvapit," řekl, když dosedl na postel.

„Pročpak?" zeptala jsem.

„Člověk na chvíli zmizí z města a ty hned stihneš otěhotnět," usmál se. „A to už vůbec nemluvím o tom, že jsi tím mojí sestře málem přivodila infarkt. Volala mi celá nadšená, že se k nám stěhuješ už teď protože..." nedokončil větu, protože ho Damon přerušil.

„Protože je těhotná," šibalsky se usmál a pomalu nakráčel k nám.

„Vidíš, bratře, kdyby ses konečně rozhoupal, mohl ses mít stejně dobře jako já," poplácal bratra po rameni. „Mít krásnou snoubenku a očekávat přírůstek do rodiny, to jsi přece vždycky chtěl, nebo ne?" mrkl na něj.

Cítila jsem, jak v pokoji houstne vzduch. Stefan se postavil, přímo proti Damonovi, takže si teď oba hleděli přímo do očí, a položil mu ruce na ramena. Já jsem je jen tiše pozorovala a čekala, co se bude dít dál, už mi chyběl jen popcorn.

„Máš pravdu, bratře, mohl jsem požádat Daniela, aby mi dal Rebeku za ženu. Mohl jsem mít nádhernou snoubenku a mohl jsem s ní založit rodinu. Ale nikdy bych se neměl dobře," odmlčel se.

„A víš proč, Damone?" zeptal se ho.

„Kdybych to věděl, asi bys mi to teď neříkal," odpověděl Damon.

„Protože bych nikdy, nikdy nepřenesl přes srdce, že jsem si vzal ženu, která mě nemiluje, jen proto, abych si něco dokázal," usmál se. „Přemýšlej o tom," poplácal Damona po tváři a zmizel.

Po pokoji se rozhostilo, takové to trapné ticho. Damon stát na místě a koukal do prázdna a já jsem seděla a posteli a pozorovala Damona. Zajímalo mě, co se mu honí v hlavě, ale neměla jsem dost odvahy na to se ho zeptat. Naštěstí tuhle trapnou chvilku přerušila Caroline.

„Tak už jsi připravená?" křikla tak nahlas, že jsme s Damonem oba poskočili.

„Připravená na co?" vykulila jsem nechápavě oči.

„Musíme na poštu, ty pozvánky měly být odeslané už před dvěma dny." Začala listovat ve svém blogu, který byl plný barevných papírků s poznámkami.

„Aha, a taky máš dneska poslední zkoušku šatů, což mi připomíná, Damone, objednala jsem ti ten italský oblek, takže během dneška nebo zítřka by tu měl být," zaklapla blok, „Bylo by dobré, kdyby sis ho taky vyzkou ..."

„Caroline!" okřikla jsem ji.

„Pokud ti to nebude vadit, zůstanu dneska doma, ty pozvánky zvládneš poslat sama a tu zkoušku můžeš, taky přesunou na zítra,"

„To je ti zase špatně, nebo co?" zeptala se.

„Ne, není mi špatně, jen si chci jeden den udělat volno. Celý měsíc se stresuju a honím, jak blázen, tak si snad jeden den volna zasloužím," odpověděla jsem.

„No, jak chceš," odfrkla si a odešla.

„Konečně je pryč," pronesl Damon a lehl si ke mně.

„Nechápu, po kom zdědila tu svoji ukecanost. Pokud vím, tak u nás v rodině, nikdo podobný nebyl," otočil se na bok.

„A víš, že jsem nad tím právě přemýšlela," podotkla jsem a otočila jsem se čelem k němu.

Damon se tvářil velmi zadumaně. Krčil při tom obočí a divně vrtěl nosem. Až z něj vypadlo, že jediná možnost, jak Caroline přišla ke své upovídanosti je ta, že je adoptovaná. Chvíli jsem na něj nevěřícně zírala a pak jsem se začala strašně smát. Nemohla jsem si pomoct, přišlo mi to celé strašně vtipné. Damon se začal smát taky. Tak jsme se smáli tak dlouho, až mě z toho začalo bolet břicho. Přestala jsem se smát a jen tak jsem koukala na Damona. Bylo mi až neuvěřitelně dobře. V tu chvíli jsem si připadala, jako kdybych měla všechno, co jsem zrovna chtěla, tedy až na jednu věc.

„Dala bych si extra velkou porci čokoládové zmrzliny," povzdychla jsem si. Zmrzlina byla ta věc, kterou jsem neměla.

„Zmrzlinu? Takhle před obědem?" nevěřícně zvedl obočí, na to jsem já jen pokrčila rameny a nasadila jsem šibalský úsměv.

„Na ty tvoje chutě si budu asi chvíli zvykat," usmál se Damon. „Ale myslím, že tu nějakou máme, teda pokud ji Stefan všechnu nesnědl v návalu jedné ze svých depresí," zavtipkoval a už mě táhl za ruku ven z postele.

Během vteřiny jsme stáli v kuchyni. Sedla jsem si ke stolu, zatímco Damon připravoval zmrzlinu. Položil na stůl dvě misky, tu větší porci jsem si hnedka zabavila a s chutí se do ní pustila. Bože, to byla dobrota. Snědla jsem ještě další dvě misky, jestli to takhle půjde dál, bude ze mě do týdne kulička. Po téhle té menší svačince jsem se přesunula do obýváku, zatímco Damon poklízel v kuchyni. Sotva jsem usedla na pohovku, ozval se zvonek.

„Eleno, běž otevřít," zavolal Damon.

Byla jsem tak přecpaná zmrzlinou, že jsem musela vynaložit spoustu úsilí, abych se doplazila ke dveřím. Mezitím stihl dotyčný zazvonit ještě dvakrát. Otevřela jsem dveře a ...

„Budoucí paní Salvatoreová, jak se ti daří," Enzo se nahrnul dovnitř.

„Než jsi přišel, bylo mi fajn," odsekla jsem mu.

„Kde je tvůj nastávající? Tohle mu posílá Caroline," zeptal se a do ruky mi vrazil obal, ve kterém byl Damonův nový oblek.

„Tak koukám, že sestřička už zapojila i tebe," pronesl Damon, když vyšel z kuchyně.

„To kdybys věděl," odpověděl Enzo a letmo se pousmál.

Damon zamířil společně s Enzem k barovému koutku. Sedla jsem si na pohovku a chvíli jsem poslouchala jejich rozhovor. Enzo mluvil o tom, že bychom si měli dávat větší pozor, že se v lesích objevili noví vlkodlaci. A Damon, prohodil něco o tom, že zřejmě Fiercovic smečka něco chystá. Při zmínce o Isaacově rodině se mi udělalo špatně. Víc už jsem slyšet nepotřebovala, tak jsem odešla nahoru do pokoje.

Pověsila jsem oblek na skříň a začala jsem si vybalovat ještě zbytek věcí. Při tom jsem narazila na stará fotoalba. Nakoukla jsem do jednoho a hned první fotka mě rozesmála. Byla to fotka z maškarního plesu, kde jsme byly s Caroline převlečené za dýně. Byly jsme až kouzelně legrační. Shrnula jsem zbytek alb na jednu hromadu a přesunula jsem se na postel. Tam jsem je všechny rozložila a prohlížela jsem si další fotky. Asi po půl hodině mi začaly padat víčka. Až jsem nakonec usnula obklopená všemi těmi fotkami.