Secrets of Bloodline

Kapitola 31

Probrala jsem se v obýváku na gauči s obkladem na hlavě. Zamžourala jsem po pokoji a mrkla na hodiny. Proboha, byla jsem mimo skoro dvacet minut. Caroline stála u okna a pořád se dohadovala s Klausem.

„Myslíš si, že jsem nechtěl??"

„Už dávno jsem jí to chtěl říct, stejně jako tobě, ale matka si to nepřála," odmlčel se.

„Matka si to nepřála? Copak je ti pět?" Rozčilovala se Caroline.

„Tak dost," zvolala jsem a posadila se.

„Eleno, jak se cítíš?" vyhrkly oba zaráz a ve vteřině stály u mě jako cvičení pejsci.

„Už je mi líp, díky, co se vlastně stalo?"

„No, z ničeho nic jsi omdlela, Klaus tě stihnul chytit, než jsi upadla a odnesl tě sem," vysvětlila Caroline.

„Takže, můžeme si to prosím probrat všechno ještě jednou a v klidu?"

„Ale jistě," řekl Klaus a posadil se ke mně, zatímco Caroline se usadila v křesle.

„Takže s čím chceš začít?" zeptal se.

„Takže začala bych pěkně od začátku," zavrtěla jsem se.

„ Pokud jsem to správně pochopila, moje matka a Isaacův otec jsou tvoji rodiče,"

„Přesně tak,"

„To znamená, že jsi napůl upír a napůl vlkodlak, tedy hybrid. Pokud jsi hybrid a Isaacův otec je pořád vůdce smečky, znamená to, že o tobě nikdo neví. Správně?"

„Správně, ale tenhle příběh už jsem ti vyprávěl, vzpomínáš? Pokud se nepletu, vysvětlil jsem ti, jak to bylo, když jsem se narodil." Zakroutil očima a pokračoval.

„Nemohl jsem vyrůstat ve smečce, protože nejsem jen vlkodlak. A nemohl jsem vyrůstat u vás doma, i když tehdy jste ty ani tvoje sestra ještě nebyly na světě, prostě to nešlo. "

„Tohle prostě nechápu," ozvala se Caroline.

„Proč to nešlo, o dvojčatech se vědělo, tak proč ne o tobě,"

„No, možná proto, lásko, že dvojčata se narodila jako upíři. Já jsem hybrid. Nemusím ti snad vysvětlovat, co by se tehdy stalo s Evelyn, kdyby pravda tenkrát vyšla najevo. Rovnoprávnost nebyla v té době zrovna hlavním tématem."

„Nechápu, jak to Evelyn dokázala tajit tak dlouho, sám jsi říkal, že je ti tři sta let, kdo by dokázal něco takového utajit takovou dobu,"

„Jak vidíš, moje matka to dokázala," podotkla jsem sarkasticky.

„Můžeme se posunout dál, prosím?"

„Klausi, říkal jsi, že vlci, stejně tak hybridi jsou přitahováni vlastní rodinou. Jak můžeš vědět, že tě sem táhlo zrovna moje dítě, jsi přece Isaacův bratr. Úplně klidně tě mohl přitahovat on," nechtěla jsem si přiznat tu skutečnost, že dítě, které nosím je opravdu Isaacovo.

„Slyšela jsi, co jsem říkal před chvílí?"

„Hybrid vycítí jiného hybrida na obrovskou dálku, obzvlášť když jde o člena rodiny,"

„Proto jsi měla ty zvláštní sny,"

„Sám jsem byl překvapený, co ten malý človíček uvnitř tebe dokáže,"

„Cože?" pohlédla jsem na Klause s nechápavým výrazem.

„No, jak bych to jen řekl," na chvíli se odmlčel.