Secrets of Bloodline

Kapitola 14

Když jsem se probudila, byla už tma. Nemohla jsem uvěřit, že jsem prospala celý den. Začala jsem se shánět po mobilu, který jsem dala včera na nabíječku, když jsem zrakem zavadila o vzkaz položený na nočním stolku.

Doufám, že ses dobře vyspala. Dostali jsme s Enzem na něco chuť, a tak jsme se vydali do našeho oblíbeného baru. V lednici máš rizoto a litr krve. Měla bys zkusit něco vypít.

S láskou

Damon

Naštvaně jsem odložila papír zpátky na stolek. Už to tu bylo zase, jeden z jeho krvavých večírků. Na chvíli, na malý moment jsem si myslela, že svatba s ním nebude tak hrozná, že se vrátil ten starý Damon, ale stačí obnovené přátelství s Enzem a už zase jde dělat blbosti. I když stejně by to tak dopadlo i bez Enza, ale já to takhle nenechám. Když si ho musím vzít za muže, tak fajn. Ale v žádném případě se nebude chovat jako vraždící monstrum.

Hodila jsem přes sebe bundu, rychle doběhla k vchodovým dveřím a pak jsem se zase vrátila o pár metrů dál do kuchyně. Nenechám se kvůli němu připravit o dobrou obědo-večeři. Zvlášť, když jsem dneska ani jednou neletěla na záchod. Doufám, že jsem to nezakřikla.

O deset minut později jsem už najezená jela ve svém milovaném autě, které mi Caroline zaparkovala u domu, do jeho obvyklého baru, který byl největší v celém městě.

Popravdě jsem byla docela překvapená, když jsem vešla do baru a všichni se výborně bavili. Nikde ani stopa po krvi nebo ovlivnění. Propletla jsem těmi všemi lidmi k baru, kde jsem už z dálky viděla Damona a Enza se sklenkami Burbonu. Ale nikde žádnou krev. Nevěřila jsem vlastním očím.

„Ahoj," řekla jsem Damonovi, který zabrán do hovoru s Enzem, když jsem se k němu konečně dostala.

„Ahoj lásko, copak tu děláš?" Popravdě když jsem ho tu viděla nevinně sedět u sklenky burbonu, začala jsem se stydět, že jsem od něho čekala to nejhorší. Popravdě se mi nikdo nemohl divit, že jsem čekala od Damona to nejhorší, ale i tak mě svíral pocit viny. Určitě už tu pár hodin seděl a všichni byli živí. A najednou jsem nechtěla, aby věděl, co se mi v hlavě promítalo za myšlenky.

„Když je člověk v tom velkém domě sám, dost se tam nudí. Navíc ty hrozné nevolnosti snad aspoň na chvilku ustaly, tak jsem si řekla, že se za tebou přijdu podívat," usmála jsem se

„Vidíš, Damone? Ještě ani nejste svoji a už tě tahá z baru. Vžívá se do své úlohy nějak rychle." Měla jsem sto chutí vrazit Enzovi facku. Vyslovil to takovým tónem, jako kdyby se jednalo o divadelní hru. I když ono se vlastně jednalo... nebo ne? Z toho všeho jsem byla zmatená.

„Nech si ty kecy. Jen proto, že s tebou moje sestřička nechce mít nic společného, nemusíš mou snoubenku nazývat stíhačkou."

„Fajn, vzdávám se. Ale v jednom se mýlíš, za dvě hodiny mám s Caroline rande." S dozněním poslední slabiky dopil burbon a objednal si další. A zase ten pocit viny, tentokrát kvůli Caroline. Na to rande s ním jde jen kvůli mně a v podstatě pro nic za nic.

„Půjdeme?" zeptal se Damon

„Určitě. Potřebuju se projít. Nezajedeme do lesa?"

„Do lesa? Co tam?"

„Prostě se jen projít. Čistý vzduch a tak."

„Jak si přeješ," řekl a udělal takovou tu komickou poklonu, až jsem se musela usmát.

K lesu to nebylo nijak daleko, takže jsme tam byly za pět minut. Ani jsem nevěděla, proč se mi zachtělo zrovna sem. Už pár let jsem v lese nebyla. Od té doby, co začal Stefan jíst malé chlupaté veverky, se mi les znechutil.

Ale teď jsem tudy procházela hrozně ráda, užívala jsem si klid a všechny zvuky, které normálním lidským sluchem nejdou zaslechnout. Pak jsem ale ucítila něco, co do lesa vážně nepatřilo.

„Cítíš to?" zeptala jsem se Damona.

„Vypadá to jako tráva."

„A hádej, kdo za to asi může?" povzdechla jsem si a vydala se přímo na druhou stranu lesa k hřbitovu. Věděla jsem přesně, co tam najdu. Jeremyho, který se sjíždí trávou. Tahle lidská zkušenost pro něj byla evidentně nejdůležitější.

„Jeremy!" zakřičela jsem, jakmile se mi dostal do zorného pole.

„Copak sestřičko, přišla sis s námi zakouřit? To je velmi nezodpovědné rozhodnutí od budoucí matky." Já ho přetrhnu, přísahám bohu, že ho přetrhnu. Ten vůl si tam kouřil trávu s nějakým svým kamarádíčkem, což by mě tolik nepřekvapilo, ale vedle nich ležela na zemi dívka s dvěma dírkami na krku. Tohle se na Jeremyho nepodobalo. Ale oba byly tak zhulení, že mě to ani tolik nepřekvapilo.

„Pomůžeš mi s nimi? Musím je odtud dostat, než se stane něco vážně moc zlého."

Damon jen kývnul a násilím vytáhl Jeremyho na nohy. Já jsem se vydala k neznámé dívce, ale Damon mě zastavil.

„Eleno, jsi těhotná, já to zvládnu. Běž radši zavolat Danielovi."

„Neměli bychom je radši vzít k nám?" Nechtěla jsem, aby měl Jeremy problém... další.

„Tak fajn, nějak si s tím poradíme."

Potom, co jsme je dotáhly všechny tři k nám, Damon uzdravil neznámou dívku a všechny tři je zamkl v pokoji pro hosty. Nemohly jsme si dovolit, aby se svými vzpomínkami běhaly po městě. A co se týká Jeremyho, tak toho přetrhnu, ale až se vzpamatuje.