Secrets of Bloodline

Kapitola 8

Lydia měla pravdu, přinesla bych Isaacovi akorát neštěstí. Ale i když jsem tohle věděla, bolelo to. Nemohla jsem snést pomyšlení na to, že už ho nikdy neuvidím, nikdy nepolíbím. Moc ho miluji.

„Eleno, mám... proboha co se ti stalo?" přešla Caroline do vyděšeného tónu, když jako obvykle vešla bez zaklepání a našla mě v tomhle stavu.

„Ukončila jsem to s Isaacem."

„Ale ráno si říkala... za to může Lydie! Co ti ta mrcha řekla?"

„Nic co bych nevěděla, jen mi to připomněla a měla pravdu. Já a Isaac... to by nešlo."

„Eleno..."

„Nech si ten soucitný pohled Car. Vyvléknu se ze svatby s Damonem, zapomenu na Isaaca a za nějakých sto let najdu někoho, koho bych milovala." Snažila jsem se to říct pevným hlasem, ale to nešlo moc lehce, protože jsem měla hlas nakřáplý od pláče a obličej od slz.

„Možná, že se to s Isaacem nějak zvládne." Sedla si vedle mě.

„Ne, nedovolím, aby trpěl kvůli mně," řekla jsem a pak snažíc se o veselý tón jsem zeptala: „Co si mi to vlastně přišla říct?"

„Mluvila jsem s Enzem. Chvilku to trvalo, ale souhlasil, že nám pomůže. Bude se probírat v rodinném archivu, zatímco my budeme plánovat svatbu. A to by v tom byl čert, abychom na něco nepřišli," usmála jsem se. Carolinin optimismus byl prostě nakažlivý.

„A co si mu za to slídění slíbila?"

„Rande... pokud něco najde. Takže jsem si jistá, že se bude sakra snažit, aby něco našel."

„Taky si myslím." Popravdě jsem se divila, že se Enzo spokojil s obyčejným rande. Ale na druhou stranu je to Caroline a to, že mu slíbila rande je docela dost velký ústupek.

Další dny jsme se s Caroline soustředily na svatební přípravy, ale moc nadšená jsem z toho nebyla. Jednak Enzovo pátrání zatím nepřineslo žádné výsledky a potom se mi Issac vůbec neozval. Tedy bylo to přesně to, co jsem chtěla. Aby na mě zapomněl a mohl si v klidu žít bez nějakého nebezpečí. Jenže problém byl, že já na něj nemohla zapomenout a ničilo mě, že jsem o něm neměla nejmenší zprávy.

Po tom, co jsem strávila pět hodin vybíráním dortu, u kterého jsem tu chuť stejně skoro necítila, jsem poslala Caroline, aby šla pomoct Enzovi a sama se vydala do baru. Bylo toho na mě opravdu moc.

„Dám si vodku," houkla jsem na barmana ještě dřív, než jsem si sedla na barovou stoličku.

„Vodku, to jako vážně? Měla by ses naučit, co to je kvalitní pití." Skvělý. Damon tu fakt chyběl. Copak mi nemůže dát ani na chvíli pokoj?

„Burbon," řekl barmanovi, který přede mně, postavil vodku a sedl si hned vedle mě.

„Co tu chceš?" zeptala jsem se otráveně, kopla do sebe vodku a objednala si další.

„Jen mě zajímalo, jak se má moje nevěsta, jak jdou svatební přípravy a tak."

„Damon Salvatore, se zajímá o svatební přípravy... tak to je novinka."

„Ale no tak... pročpak se tak mračíš? Měla by sis to užívat, za tři týdny budeme svoji."

„Nějak nejsem na organizování svateb." A taky nejsem dost pitomá na manželství s Damonem.

„Jo, viděl jsem. Pět hodin vybírání dortu? K čemu vlastně potřebujeme dort?"

„Tys mě špehoval?" vykulila jsem na něj oči... i když by mě to asi nemělo tak překvapovat, je to Damon.

„Už jsem ti to říkal, zajímalo mě, jak jdou přípravy na svatbu. Evidentně docela rychle, možná, že už by to mohlo být za týden hotové?" Tak odtud vítr vane, snaží se tu svatbu popohnat.

„Pokud nechceš, abych k oltáři přišla v teplákách, počkej, až dorazí svatební šaty," odpověděla jsem tak sladce až se mi z toho udělalo blbě, takže jsem vypila už asi pátou vodku a kývla na barmana, ať nosí dál.

„Svatební šaty nejsou to nejdůležitější, stejně o ně pár minut po obřadu přijdeš. Ale máš pravdu, nemůžu dovolit, aby moje budoucí manželka byla oblečená jak bezdomovec."

„Jsi tak ohleduplný."

„To já vždycky, zvlášť pokud se jedná o tebe. Vždyť i ta velkolepá svatba je kvůli tobě a přece si to neužíváš."

„Oba moc dobře víme, že to je spíše pro Caroline. Nepřežila by, kdybych neměla obří perfektní svatbu."

„Pravda, moji sestřičku by z toho asi trefilo. A kdepak teď vůbec je?" Vážně? To si nemůže vzít pár láhví burbonu a vypadnout?

„Předpokládám, že křičí na půlku města, že dělají všechno špatně."

„Nebo shání další holky, které mě mají nalákat do postele." A sakra.

„Co?" zeptala jsem se naoko nechápavě.

„Ale no tak. Od našeho zasnoubení mě pronásleduje kupa holek, která se mě snaží dostat do postele. To mi nepřipadá jako náhoda, spíš jako způsob, jak se vyvléknout z naší svatby díky zákonu 237?"

„Zákon 237? Co to má jako být?"

„Ty moc dobře víš, co to je za zákon."

„Možná tě to překvapí, ale neumím nazpaměť všechny zákony, které naše společnost má."

„Dobře, když neumíš, tak neumíš." Pokrčil rameny, ale tušila jsem, že je za tím něco víc.