Secrets of Bloodline

Kapitola 28

„Kolik lidí si vlastně pozval?" zeptala jsem se Damona, když jsem viděla, kolik má Car v rukou talířů.

„Moc ne. Jen tvoje rodiče. Rebeku, která si přivede Jeremyho kámoše. Pak samozřejmě Jeremyho, který přijde s tou novou přítelkyní. No a pak Klause a Enza. Samozřejmě tu bude Car se Stefanem. Ten si měl původně přivést tu holku, u které tráví většinu času, ale nakonec přijde sám."

„Takže i s náma dvěma to je dvanáct lidí. Tomu říkáš malá večeře?"

„Dobře, tak střední večeře. Jo a zapomněl jsem. Přijde i Elijah s Kolem."

„Já myslela, že už odjeli z města."

„Původně měli, ale Daniel je tu zdržel. Víš o tom projektu, jak jsem s ním řešil? Tak Kol a Elijah jsou toho součástí."

„Ještě, že máme tak velkou jídelnu."

„Vždyť je to jen pár lidí. Jídelna je spíš na velkou sešlost."

„Radši se nebudu ptát, co je podle tebe velká sešlost. Jdu se převléct a psychicky připravit."

„Já myslel, že nemáš nic na sebe." Hodila jsem po něm vraždící pohled a šla nahoru. Za sebou jsem ještě slyšela, jak mu Caroline vykládá dlouhý příběh o našem nakupovacím odpoledni. Normálně by mi ho bylo líto, ani já občas nejsem schopná její nakupovací historky vydržet, ale teď jsem to Damonovi rozhodně přála. Nemá si mě dobírat.

Přesto, že jsem se šla převléknout, moje kroky vedly přímo k posteli. Neměla jsem náladu se převlékat a už vůbec ne na večeři s „pár" lidmi. Nejspíš jsem doufala, že když usnu dostatečně rychle, nechá mě to Damon celé prospat. A možná by i nechal, kdyby se krátce po příchodu rodičů nepřiřítila Caroline.

O půl hodiny později už jsem byla oblečená, učesaná a nalíčená. Sešla jsem ze schodů a doufala, že už jsou hosté aspoň u hlavního chodu, aby to co nejdříve skončilo. Jenže to by většina z přítomných nesměla být upíry. Těm bylo jaksi jedno, jestli si dají večeři teď nebo za sto let.

„Sestřička konečně dorazila. Co ti tak trvalo, když byl Damon dole?" Měla jsem chuť na něj vypláznout jazyk, ale když jsem viděla, jak kysele se po jeho prohlášení Rebekah tváří, jen jsem se usmála a sedla si na židli, kterou mi Damon odsunul.

„Věř, že kdyby byl nahoře, musel by ses jít navečeřet někam jinam." Hned jak jsem to dořekla, ozval se hlasitý smích od všech přítomných. Až na tátu, ten se tvářil, jako kdyby chtěl Damonovi vrazit kůl do srdce. Hlavně, že to byl právě on, kdo chtěl, abych si Damona vzala, nemluvě o tom, že s ním řeší většinu obchodních záležitostí.

„Tak myslím, že bychom se mohly pustit do jídla ne? Přece jsem to nevařila zbytečně." Car a položila na stůl mísu s polévkou a začala každému nalévat.

Až do dezertu se pak všichni bavili o obchodě a cestě do Itálie. Což byla příšerná nuda, hlavně proto, že se mě to vůbec netýkalo. Ale při dezertu se samozřejmě projevila Rebekah. Dost mě překvapilo, že se držela tak dlouho.

„Sestřičko, pověz, jak se smiřuješ se ztrátou své linie? Je to pro tebe určitě rána, že? Všichni kolem mají perfektní postavu a ty..." pokaždé, když otevře pusu, bych jí nejradši zabila, nebylo tomu jinak ani tentokrát. Ale než jsem se na ni stačila vrhnout, obrátil to Damon proti ní.

„Nevím, proč by se měla s něčím smiřovat, vypadá skvěle. Ale chápu, že už nechceš být jediná, která nemá perfektní figuru." Samozřejmě to byla naprostá lež, Rebekah byla štíhlá, ale Damonova slova jí rozžhavila do ruda. Všimla jsem si, že zatímco Rebekah doutnala vzteky, ostatní se smáli. Byla to pěkná podívaná, ale všimla jsem si, že Matt s Alison jsou docela nesví. Vlastně jsem se jim ani nedivila. Určitě není nic příjemného ocitnout se uprostřed rodinné přestřelky.

„Niklausi," otočil se táta na Klause, když smích trochu ustal, „odkud vlastně pocházíte? Jméno Mikealson mi nic neříká a já znám hodně lidí." Nejspíš bych si měla myslet, že to táta řekl, aby změnil téma, jenže to bych ho nesměla znát. Viděl příležitost, a tak se jí chopil. Rád ví o každém úplně všechno. Nejspíš jsem měla ten výslech třetího stupně nějak zarazit, ale také mě docela zajímalo, proč se tu Klaus tak najednou zjevil."

„Mikealson vlastně není mé pravé jméno. Vyrůstal jsem bez rodičů, a i když vím, ke kterému rodu náležím, ani jeden z mých rodičů se ke mně nehlásí."

„A proč se k nim nehlásíte vy?"

„Vytvořily si spokojený život, který bych nerad narušil. Ale poslední dobou mě k nim něco táhne a tak jsem tady a z povzdálí je sleduji."

„Takže vaše rodina bydlí tady? A který rod to je?" Chvíli trvalo, než Klaus odpověděl, měla jsem dojem, že se na mě těsně před tím samolibě usmál.

„Jsem si jistý, že mé rodiče znáte. Ale nerad bych se na tohle téma vyjadřoval. Možná jednou až se více sblížíme." Řekl to takovým tónem, který naznačoval, že tu něco nehraje. Ale nikdo jiný si zřejmě ničeho nevšiml.

Zatímco se ostatní dále bavily nad nejrůznějšími tématy, vrtala jsem v zákusku. Když už jsem se chystala odejít s výmluvou na únavu, došlo mi, že kromě mně se do hovoru nezapojili, jen tři lidé. Matt s Alison, kteří se tu cítili dost nevítaní, čemuž jsem se ani nedivila, vzhledem k tomu, že to byli lidé mezi kupou upírů a pak moje matka. Upřeně pozorovala Klause a vůbec si nevšímala, co se kolem ní děje. Přišlo mi, že Klause moc dobře zná, stejně jako Isaac... co se to tu děje?

„Eleno, je ti dobře?" zeptal se mě Damon a vytrhl mě tak z myšlenek.

„Jen jsem trošku unavená. Nevadilo by, kdybych si už šla lehnout?"

„Jestli jsi unavená, klidně běž. Sice jsi měla po večeři odejít s Eleanor, ale já tě tam zítra odvezu. Jdi si odpočinout. Jen co dořešíme pár věcí, přijdu za tebou." Políbil mě na čelo a pak se vrátil k rozhovoru.

Odešla jsem do ložnice a snažila se usnout, bohužel neúspěšně. Něco tady nehrálo a já neměla tušení co. Nejhorší na tom bylo, že mi přišlo, jako kdybych měla odpověď přímo před očima, ale neviděla ji.