Secrets of Bloodline

Kapitola 33

Posledních pár týdnů jsem se měla jako v sedmém nebi. Damon se o mě staral jako nikdy předtím, možná to bylo hlavně tím, že se mé břicho během té doby nafouklo ještě pomalu jednou tolik než předtím. K mému zděšení jsem se dokonce několikrát přistihla při tom, jak pochybuju, zda nosím pod srdcem dítě nebo mamuta. Naštěstí mi na vyšetření vždy potvrdily, že se opravdu jedná o miminko.

Vrátily jsme se zrovna z posledního ultrazvuku před porodem, který mě čeká už za dva týdny. Usedla jsem v kuchyni ke stolu a začala luštit křížovku v ranních novinách, zatímco Caroline připravovala zeleninu na salát, když do kuchyně vešel Nik.

„Ahoj, krasavice," pozdravil. Po tom incidentu s Isaacem sem chodíval v kuse každý den víc, jak dva týdny. Nakonec mu Caroline navrhla, jestli se nechce rovnou nastěhovat, s čímž samozřejmě hned souhlasil. Takže poslední tři týdny tu žijeme společně, tedy kromě Stefana, který se po návratu z Itálie většinou zdržuje mimo domov u jeho krásné neznámé, občas si přijde domů pro nějaké věci, vyspí se, prohodí s námi pár slov a zase zmizí.

„Ahoj, Damon nešel za tebou?" zeptala jsem se.

„Telefonuje s naší matkou," nesouhlasně jsem protočila očima, abych dala najevo můj nezájem.

„Domnívám se, že vás chce taky pozvat na den Díkůvzdání," řekl, ukradl Caroline kousek okurky a přisedl si ke mně.

„Taky?" koukla jsem na něj tázavě.

„Hmm, volala dnes ráno," odpověděl.

„A vy jste samozřejmě souhlasily," zamračila jsem se.

„Netvař se tak nepřejícně, Eleno, jednou s ní stejně budeš muset promluvit,"

„Caroline má pravdu, navíc si myslím, že jí křivdíš," ozvalo se ode dveří.

„A proto jsem taky přijal to pozvání na večeři ke dni Díkůvzdání," šibalsky se usmál.

„Damone!," rozčílilo mě, že se rozhodl beze mě.

„Ty si běž, kam chceš, ale já zůstávám doma," řekla jsem rozhodně.

„No, tak Eleno, je to jen jeden večer," přisedl si ke stolu.

„Jenom tam zajdeme, najíme se, napijeme a pojedeme zase domů," mrkl na mě a bylo rozhodnuto.

I přes můj viditelný nesouhlas jsme se druhý den v podvečer vypravily na velkou slavnostní večeři v sídle Nightwalkerových. Dorazily jsme poměrně brzy. Damon si chtěl vyzkoušet jízdu v našem novém rodinném autě, které koupil před pár dny, takže jsme vyrazily dřív. Normálně by mi to bylo jedno. Obzvlášť to jakým autem pojedeme, ale vzhledem k tomu, že vyškrábat se z Camara v tomto stavu mi normálně zabralo dobrých deset minut, tohle obrovské auto mi náramně vyhovovalo.

Ve dveřích nás přivítal Kol, který si neodpustil rýpavou poznámku, směřovanou k velikosti mého břicha. Zavedl nás do obývacího pokoje, kde se už od pohledu dobře bavili, Jeremy, táta a Elijah.

„Zlato, vítám tě, vypadáš skvěle," řekl táta a políbil mě na tvář.

„Tvoje matka a sestra jsou v kuchyni, co kdybys šla za nimi?" zeptal se a pokynul směrem ke kuchyni.

„To není nejlepší nápad," odpověděla jsem.

„Ale jen běž," poručil táta a doslova mě do kuchyně dostrkal.

„Děvčata, vedu vám pomoc," oznámil, nechal mě stát mezi dveřmi a zmizel.

„Ahoj soudečku," rýpla si Rebekah.