Secrets of Bloodline

Epilog

Když o tom tak přemýšlím, možná tohle vůbec není příběh podobný tomu Shakespearovu. Leda tak ze začátku, ale pak už je všechno tak rozdílné a tak zamotané, že by se v tom ani literární génius jako Shakespeare nevyznal. Já sama občas přemýšlím, co se tím příběhem, který byl na začátku jednoduchý stalo, že se tak zkomplikoval a pořád jsem na to nepřišla. Nejspíš je to asi tím, že tohle není příběh bezmezné lásky Romea a Julie, jejichž rodiny se nenáviděli. Ne. Tohle je můj a Damonův příběh. Příběh o komplikované lásce Eleny a Damona.

A víte co? Já jsem za to ráda. Kdysi bych možná byla ochotná umřít pro Isaaca stejně jako Julie umřela pro Romea. Jenže mám dojem, že i kdyby Julie s Romeem neumřeli, byl by jejich vztah předurčen k záhubě, stejně tak jako můj a Isaacův. Stejně jako ona jsem byla moc mladá, moc naivní, abych poznala co je to pravá láska. Můžu být jen ráda, že jsem to zjistila v čas, tedy skoro včas.

Tento příběh jsem začala vyprávět jako Elena Nightwalkerová. Teď když s vyprávěním končím, jsem už úplně jiná. Moje jméno je Elena Salvatore, jsem šťastně vdaná za Damona a vychováváme spolu syna Christophera. A ačkoliv se to seběhlo tak, že Christopher je hybrid a jeho pravým otcem je Isaac, nikdy byste to nepoznaly. Pro Damona je Christopher prostě jeho syn, náš syn a já jsem za to ráda. Jsme dokonalá nedokonalá rodina a doufám, že se to nikdy nezmění. Před rokem bych to nikdy neřekla, ale miluju svůj současný život. Jen musím Damona nějak přesvědčit, že pár měsíců po porodu není nejlepší doba na to, abychom začaly plánovat dalšího potomka. Teprve nedávno jsem se přestala cítit jako kapustňák a docela ráda bych se k tomu nevracela. Aspoň pár let. Přeci jen jsem upír, takže mám času víc než dost.