Moje oči byly sice uslzené ale jak jsem pospíchala na autobus měla jsem takovej zvláštní pocit... nevěděla jsem jestli mě někdo sleduje,ale bála jsem se otočit a tak jsem pak doslova běžela .. Autobus jsem sice stihla ale zvláštní pocit zůstal stejný ..
Celou cestu jsem nervózně koukala z okna a čekala než dojedu na svou zastávku. ..
Když jsem potom vystupovala, moje oči spatřili muže ,který stál ve stínu zahalený od hlavy až k patě a na očích měl sluneční brýle...Jeho soustředěné pozorování každého mého pohybu ve mě vyvolalo obrovský strach a tak jsem šla ukrutně rychlým krokem do práce ...
ČTEŠ
Cesta vedená osudem... /SHORT STORY/
VampireJmenuji se Bell... a ráda bych vám vyprávěla svůj příběh.. je to už hodně dávno .. ale připadá mi to jako včera kdy jsem dostala tu nejdůležitější otázku.. moje odpověď mi zněnila život neuvěřitelným způsobem a já jsem za to bezmezně ráda. Připojte...
