"Bello odpusť mi to prosím.. Já.. Chtěl jsem, aby taky trpěli.. Aby poznaly tvou bolest.. Bolest tvého dětství.. Nenáviděl jsem je zato co ti dělali a nemohl jsem to nechat bez odplaty..
Mrzí mě ta bolest kterou jsi poznala, ale nemrzí mě to, že teď trpí "
Neměla jsem slov, protože jsem nečekala, že by mu na mě tolik záleželo.. Pohladila jsem ho po tváři, která nesla smutek a zlost zároveň a řekla..
"Pomstou nikdy nic nenapravíš Nicolasi "
Nakonec jsem svou upíři rychlostí šla k rodičům, vymazala jim vzpomínky a vzala jim letáčky z ruky..
Vymazávat vzpomínky mě naučil Nicolas samozřejmě....
ČTEŠ
Cesta vedená osudem... /SHORT STORY/
VampireJmenuji se Bell... a ráda bych vám vyprávěla svůj příběh.. je to už hodně dávno .. ale připadá mi to jako včera kdy jsem dostala tu nejdůležitější otázku.. moje odpověď mi zněnila život neuvěřitelným způsobem a já jsem za to bezmezně ráda. Připojte...
