Svůj první lov si pamatuji velice dobře neboť vše co zažijeme poprvé se pamatuje nejlíp.. Nebo aspoň já si to myslím..
Nicolas mě tenkrát vzal do nějaké temné chodby která byla pod hradem a vedla do světa lidí.. Ta chodba byla celkem čistá což mě překvapovalo..
Když jsme pak otevíraly dveře vedoucí k lidem, naskytl se nám pohled na les ve kterém jsme chvíli bloudili než jsme zaregistrovaly prvního smrtelníka.. Samozřejmě Nicolas mi dal rovnou na něm názornou ukázku jak se nasytit a přitom nezabít..
Bála jsem se, že se mi to nepodaří kontrolovat.. Ale tak kdo by neměl strach?
ČTEŠ
Cesta vedená osudem... /SHORT STORY/
VampireJmenuji se Bell... a ráda bych vám vyprávěla svůj příběh.. je to už hodně dávno .. ale připadá mi to jako včera kdy jsem dostala tu nejdůležitější otázku.. moje odpověď mi zněnila život neuvěřitelným způsobem a já jsem za to bezmezně ráda. Připojte...
