46.

8 1 0
                                    

Moje myšlenky se nedokázali vůbec uspořádat a já málem zapomněla ,že stojím s Nicolasem v obětí už asi 10 minut...
"Prostě tě nechci ztratit Nicolasi neboť pro mě hodně znamenáš a jsi teď má jediná rodina co mám"
Cítila jsem jak se jeho tělo napnulo a jeho dech zpomalil..
Nakonec se i odtáhnul a svůj výraz změnil v bezcitný..Vypadal jako by mě nenáviděl...
" Máte měsíc na přípravu .. proto buďte zítra nachystaná brzo ráno .. Stephan vám donese oblečení které si zítra na sebe vezmete...Řádně se vyspěte a ...Dobrou noc vísosti..." Než odešel řádně se poklonil ..Co to sakra bylo !? ...

Cesta vedená osudem...  /SHORT STORY/Kde žijí příběhy. Začni objevovat