74.

11 2 0
                                    

Když jsme pak byli skoro venku z lesa tak jsme narazili na další oběť..
Tu mi svěřil Nicolas a já s nervama v kýblu se nemotorně k němu přikradla a popadla ho tak, abych mu mohla prokousnout hrdlo.. Ten člověk se vzpíral a já ho malém neudržela, ale pak došel Nicolas a podržel mi ho a já do něj zabořila své tesáky, které se samy automaticky vysunuly z očekávaného příjmů krve..
Když jsem se pak začala sytit bylo mi nějak divně.. Můj žaludek se začal stahovat a můj hlad stoupal.. Moje mysl přestávala vnímat okolí a já nevěděla co dělám..

Cesta vedená osudem...  /SHORT STORY/Kde žijí příběhy. Začni objevovat