Byla jsem z výcviku strašně unavená, ale měla jsem konečně pocit, že to zvládnu.. Moje srdce bylo šťastné a tělo unavené.. Avšak moje mysl kráčela po sedmém nebi..
Když jsem pak šla směrem do svého pokoje, abych se zkulturnila a odevzdala se spánku, za zády jsem uslyšela kroky a tak jsem se otočila a jemně se usmála, když jsem spatřila tetu Dolores..
"Tetičko.. " řekla jsem a poklonil se..
"Bell.. Ráda tě vidím.. " úsměv mi oplatila..
"Když jsem tu tak na tebe narazila.. Nedala by sis semnou sklenku krve? "
Zeptala se a já přikývla.. Byla jsem ráda, že ji zase vidím...
ČTEŠ
Cesta vedená osudem... /SHORT STORY/
VampireJmenuji se Bell... a ráda bych vám vyprávěla svůj příběh.. je to už hodně dávno .. ale připadá mi to jako včera kdy jsem dostala tu nejdůležitější otázku.. moje odpověď mi zněnila život neuvěřitelným způsobem a já jsem za to bezmezně ráda. Připojte...
